Ikarie XB 1

Ikarie XB 1 vznikala jako společný projekt Jindřicha Poláka a Pavla Juráčka, který začal na scénáři pracovat jako student třetího ročníku FAMU. Vznik filmu byl poznamenán nedůvěrou vedení barrandovských studií a problémy při snaze o odkoupení původního námětu Stanisława Lema. Když šla Ikarie po letech vývoje v roce 1963 do kin, byl už svět v plném zajetí kosmických závodů a internacionalisticky laděná sci-fi autorského dua Polák a Juráček se pokusila nahlédnout za horizont souboje Východu a Západu. V mnoha ohledech úspěšně.

Ikarii je možné číst jako jeden z technologických milníků českého filmu, a to zvláště v kontextu filmového zvuku. Již první zvuk snímku, elektronický ruch přilétající vesmírné lodi, zní jako triumfální fanfára definitivního nástupu elektroakustiky v české kinematografii. Zvuk elektronického oscilátoru slábne a zesiluje v rychlých vlnách, čímž simuluje prostorový dojem vzdalujícího se zdroje signálu, do jeho výbojů pak s úvodními titulky začne znít ústřední téma filmu. To je postaveno na několika vzájemně se doplňujících smyčkách, každá z nich pak vykazuje jinou úroveň elektronické manipulace signálu. Elektronický soundtrack ukazuje nejenom na novátorství a genialitu Zdeňka Lišky, ale též na schopnosti zvukaře Jaromíra Svobody, který pro Lišku zkonstruoval syntezátory pro Muže z prvního století a spolupracoval i na kosmickém zvuku Ikarie. Liškův soundtrack je neoddělitelnou součástí dnes již kultovní sci-fi, což mimo jiné ukazuje i recepce filmu, který se již v šedesátých letech dostal do mezinárodní distribuce. Například Umberto Eco o něm napsal, že „v Ikarii přihlížíme velmi pravděpodobnému atomovému twistu budoucnosti, který tančí kosmonauti v salonu vesmírné lodi“.

Jonáš Kucharský