Inland Empire

V případě Mazací hlavy Lynch pracoval s jednadvacetistránkovým scénářem, tentokrát si vystačil zcela bez něho. Geneze projektu stojí na představě o krátkometrážním formálním experimentu, na němž si chtěl poprvé vyzkoušet práci s digitální kamerou namísto klasického analogu. Výsledek skončil úspěchem, nová technologie umožnila dosáhnout podstatných rozdílů v kvalitě obrazu a zvuku. Původní krátký film ovšem začal postupně zaplňovat dalšími scénami, až mu projekt narostl do jeho vůbec nejdelšího filmu. Podle vlastních slov však v počátku nevěděl, k jakému rozuzlení příběh směřuje. Film vznikal ze dne na den během tří let a herci dodnes nerozumí tomu, o čem vlastně pojednává. Stejně tak divák by měl k filmu přistupovat spíše intuitivně, asociativně, otevřeně a být připravený na extrémní žánrové proměny z komedie do hororu, pop muzikálu nebo psychologické introspekce.

Lynch se zároveň vrací i v pozici hudebního skladatele, sound designera, střihače, kameramana a producenta. V takovém autorském rozsahu se naposledy projevil právě při svém debutu Mazací hlava, čímž rámuje svoji pozoruhodnou kariéru ohledně celovečerní hrané tvorby trvající téměř třicet let. Z důvodu nedostatku financí sedával sám uprostřed Hollywoodu s živou krávou a s billboardem vyobrazujícím tvář Laury Dernové, s níž poprvé spolupracoval již na Modrém sametu.

Desátý a zatím poslední celovečerní hraný film Davida Lynche měl premiéru na MFF v Benátkách, kde získal cenu pro digitální kinematografii. Po dokončení snímku se již věnoval převážně krátkometrážní tvorbě, hudebním videím, dokumentům, třetí řadě Twin Peaks, malování nebo svému youtubovému kanálu, na němž denně přinášel zprávy o počasí, losování čísel a ukazoval své kutilské vynálezy (pro řadu svých filmů koneckonců navrhl a vyrobil vlastní nábytek).

Stanislav Pecháč