Život je krásný

Druhá světová válka představovala pro režiséry jako William Wyler, John Ford, George Stevens či Frank Capra období, kdy sice sloužili své vlasti v armádě a byli za to odměňováni, z profesního hlediska ovšem návrat po čtyřleté pauze představoval problém. Jednak byli poznamenáni tím, co během své služby viděli a prožili, a pak je také svíraly podobné obavy, zda své řemeslo nezapomněli. Každý se se svou situací vyrovnával po svém, Frank Capra se v touze po jistém a bezpečném přechodu do filmařské reality chopil povídky Philipa Van Dorena Sterna Největší dar (The Greatest Gift) a pokusil se navázat na poetiku a tón svých předválečných snímků, s nimiž slavil fenomenální úspěch (tři Oscary za režii: Stalo se jedné noci/It Happened One Night, 1934, Úžasná událost/Mr. Deeds Goes to Town, 1936, Vždyť jsme jen jednou na světě/You Can't Take It with You, 1938).

Tyto sociálně uvědomělé, sentimentálně optimistické pohádky o vítězství jednotlivce nad zkorumpovaným systémem ovšem už nebylo možné napodobovat. Jiná byla doba a jiný byl i Frank Capra. Byť byl jeho snímek Život je krásný korunován happy endem, proniká do něj temnota a pochybnost jako do žádného z předchozích Caprových děl. Přestože jde o snímek precizně natočený a skvěle zahraný (James Stewart!), ve svém poselství a ladění se soudobému publiku nutně musel zdát anachronický. Staromódní přitakání základním lidským hodnotám a oslava jednoho obyčejného života v diváckém zájmu nutně ustoupily podstatně realističtějším obrazům světa, jako byla například Wylerova Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, 1946).

A byť je dnes Život je krásný kultovním americkým vánočním filmem a Americký filmový institut ho zařadil na 20. místo mezi nejlepšími americkými filmy všech dob, po své premiéře propadl a nebýt jedné úřednické chyby, byl by dnes pravděpodobně zapomenutý. V roce 1974 nebyl filmu obnoven copyright, a stal se tedy „obecným majetkem“, který s velkou chutí začaly vysílat televize a během let se (po právu) stal klasikou.

Iva Hejlíčková