Italština pro začátečníky

Město, kde se příběh odehrává, tvoří ve filmu v podstatě jen restaurace, stadion, hotel, kadeřnictví a kostel, mezi nimiž postavy plynule přecházejí. Večerní lekce italštiny pro ně představují únik z fádnosti a nesnesitelnosti každodenního života: někteří si mohou odpočinout od starání se o své nemocné rodiče, jiní třeba od všemožných kariérních obtíží. Když zemře rodilý lektor italštiny, na chvíli hrozí, že se kurz bude muset zrušit. Jeho místo však naštěstí převezme nadaný (i když nevraživý) Hal-Finn.

Z častého opakování všedních výjevů vzniká absurdní situační humor. Na povrch vyvstává trapnost společenských interakcí, postavy tak často nevědí, jak se chovat a jak na sebe navzájem reagovat. Film je plný drobných opakujících se žertů: JørgenuMortensenovi se říká zásadně jménem a příjmením, zatímco nešikovné Olympii, která neumí ani pořádně psát, neustále padají věci. Jako by tak představovala archetyp neohrabané hrdinky romantických komedií.

O typickou a předvídatelnou romantickou komedii zde však rozhodně nejde – režisérka LoneScherfigová film natočila v souladu s pravidly Dogma 95. Jde tak o první film natočený ženou, který dostal certifikát tohoto hnutí. Je však vůbec možné Italštinu pro začátečníky s hnutím spojovat, když porušuje jedno ze zásadních pravidel slibu čistoty, a to že žánrové filmy jsou nepřijatelné?

Film sice v mnohém spadá do škatulky romantické komedie, v jinýchohledechvšak hranice jednoduchého žánrového zařazení překračuje. Na jednu stranu příběhy šesti hlavních postav sledují jasnou romantickou linii, zároveň se ale děj skládá hlavně z opakovaných každodenních scén ze života protagonistů. Občas nastane nečekaný zvrat, například v podobě smrti některé z vedlejších postav, protagonisté na něj ale typicky reagují, jako by pro ně nenesl žádnou důležitost. Jak prokázala úspěšnost mezi diváctvem, ve výsledku kombinace formálních omezení s žánrem romantické komedie funguje.

Ema Fischerová