Králové a královna

Desplechin je velice vzdělaný, francouzský cinefil a intelektuál. I Králové a královna jsou přeplněni řadou odkazů na filozofická a básnická díla. Jedním z typických rysů jeho tvorby je rámování příběhů jako pohádek či mýtů (vzpomenout můžeme existenciální komedii Vánoční příběh, kterou letos rovněž uvádíme). Film začíná citací Ovidiových Metamorfóz, inspiruje se také bajkami, nebo přiznaně čerpá z díla Williama Shakespeara, povídek Nathaniela Hawthorna. Desplechin natáčí pohádky, které se odehrávají ve skutečném světě.

Jedním z výrazných rysů je použití více záběrů na jednu situaci. V některých scénách se dokonce tatáž situace zobrazuje v pěti různých variantách, o nichž tvůrci přemýšlejí jako o pěti možných portrétech Nory. Střihová kompozice Laurence Briaudové v lecčem připomíná jazzovou hudbu. Toto přirovnání není vůbec od věci. Desplechin hojně využívá různých hudebních stylů, které mixuje podobně jako filmové žánry. Vedle hudby Paula Wellera nebo Randyho Newmana v kontrastu k tomu využívá moderního hip-hopu, popu, techna, sólových houslí nebo právě jazzu.

Desplechin v rozhovorech ozřejmuje, že jeho záměrem je vytvořit co možná nejrovnější podmínky pro všechny diváky. Hned v expozici vysvětluje některé metafory, aby každý divák vstupoval do příběhu se stejnými znalostmi. Kvůli mladému publiku dělí film do kapitol, konkrétně do tří částí, čímž chce dle svých slov docílit lepší orientace v ději. Nelpí na univerzální interpretaci, naopak tvrdí, že by jeho film měl být otevřený i lidem, kteří si chtějí užít pouze způsob nasvícení nebo zvukovost hereckých hlasů.

Králové a královna jsou zatím jeho jediný celovečerní hraný film, který nebyl uveden v Cannes, nýbrž v hlavní soutěži v Benátkách. Již typicky se navrací i dvorní herec Mathieu Amalric nebo kameraman Éric Gautier. V roli silné a osamostatňující se Nory září Emmanuelle Devosová.

Stanislav Pecháč