Není dřevo jako dřevo

Po odchodu od Samuela Goldwyna se Danny Kaye po vzoru některých kolegů rozhodl se svou manželkou Sylvií Fineovou založit vlastní společnost, kterou pojmenovali po své dceři Dena Productions. Jako mladší partnery do ní přizvali úspěšný veseloherní tandem Norman Panama&Melvin Frank, známý např. spoluprací s komikem Bobem Hopem, který rozpracoval další variaci příběhu rozpolcené osobnosti, v němž by Kaye mohl uplatnit své největší přednosti, od rychlopalné vyřídilky až po zvládnutí nejrůznějších akcentů a jazykolamů.

Chvílemi příliš komplikovaná šaráda o muži, jenž netuší, proč je pronásledován podezřelými individui s ještě podezřelejšími jmény jako Gromek, Brodnik nebo Brutchik, připomene některá díla Alfreda Hitchcocka. Předmětem zájmu mezinárodních agentů je tajemný objekt (plány na jakousi francouzskou tajnou zbraň), jemuž slavný režisér říkal „MacGuffin“, a jako hrdinova partnerka v roli doktorky, která má vyléčit Jerryho výbuchy vzteku, tady figuruje seversky chladná blonďatá kráska v podání Mai Zetterlingové. Švédská herečka, kterou Kaye obsadil, když ji viděl na jevišti v Londýně, si však práci s americkými filmaři moc nepochvalovala, a tak není divu, že se do Hollywoodu nikdy nevrátila.

Původní záměr natočit film v Evropě se nakonec kvůli kolizi termínu s korunovací královny Alžběty změnil a kromě záběrů druhého štábu, v nichž Kaye zastoupil dubl, se celý snímek realizoval ve studiích Paramountu. Sylvia Fineová pro Dannyho napsala tři hudební čísla včetně velmi efektní irské pijácké písně. Nejsložitější byla patrně závěrečná baletní scéna, kterou choreograf Michael Kidd nacvičoval dva měsíce a která se natáčela šest dnů. Danny Kaye v ní po boku newyorské baletní hvězdy Diany Adamsové úspěšně předstírá neohrabanost, ale svůj přirozený šarm a eleganci úplně skrýt nedokáže.

Michael Málek