Dcerušky pana Zajíčka (hudba: LilaTesla & Orinoko)

Navzdory hospodské rázovitosti, zasněženému prostředí a přehlídce tvrdohlavých postav, které si pohříchu nepotrpí na intelektuální sofistikovanost ani vybrané vychování, jde přitom o fascinující dvojici shakespearovských variací. Přesněji řečeno, v případě Dcerušek pana Zajíčka se jedná o adaptaci divadelní frašky Lubitschova dvorního scenáristy Hannse Krälyho, která čerpala ze Zkrocení zlé ženy… jen tedy se sněhem, bahnem, pivem, destrukcí, krkolomnými pády a spoustou buranů. V případě oné druhé Lubitschovy a Krälyho bavorské „shakespearoviny“ z téhož roku přitom dramatický zdroj netřeba upřesňovat: Romeo a Julie na sněhu (Romeo und Julia im Schnee, 1920).

Oba filmy vznikly krátce po Madame DuBarry a prostředím i vyzněním značně odlišných komedií Ústřicová princezna a Panenka, třech obrovských úspěších Lubitsche a jeho týmu z roku 1919. Dcerušky pana Zajíčka vyprávějí o hostinském se dvěma dcerami: mírnou, hezkou a trochu naivní Gretou a nevzhlednou, prudkou a všemi obávanou Lisou. Nápadník Xaver se chce oženit s Gretou, ale její otec trvá na tom, že rázná, veskrze neromantická Lisa musí být provdána jako první. Milenci proto vymyslí plán natolik lstivý, promyšlený a překombinovaný, že se nakonec obrátí tak nějak proti všem.

Těžiště filmu spočívá právě v podmanivé dvojroli Henny Portenové, jedné z největších hvězd německé němé kinematografie. Coby Greta a Lisa nestaví jen na kontrastu přitažlivé a nepřitažlivé sestry, ale na omezeném prostoru suverénně buduje dvě zcela odlišné ženské osobnosti. Sestry jsou rozdílné vystupováním, pohyby i reagováním na okolí. Portenová vedená Lubitschem přitom nevyužívá jen kostým a masku, ale především drobnější proměny gest, výrazu a celého držení těla. Překvapivý je i Emil Jannings v hlavní mužské roli, pojetím tolik odlišné od plejády jeho pozdějších historických, dramatických, ale i méně výstředně komických postav. A totéž lze vlastně říct o celém filmu, který je na jednu stranu hrubší, fyzičtější a dravější než Lubitschovy nejslavnější filmy a na druhou i odvážnější v převracení společenských rolí, motivování herců k proměnlivé komice, precizností načasování budování milostného vztahu z konfliktu, aniž by působil barbarsky.

Radomír D. Kokeš

Hudební doprovod: LilaTesla & Orinoko

Dvě producentky propojené se současnými expandujícími scénami okolo pražských i brněnských uměleckých škol. Intermediální umělkyně LilaTesla, vydávající mj. na labelu Gin&Platonic, se ve své tvorbě zaměřuje na experimentální elektronickou hudbu, ve které kombinuje glitch, ambient, noise a postklubové prvky. Hudební jazyk Orinoko se pohybuje mezi něžným noisem a harsh ambientem, kolážemi složenými z terénních nahrávek, průraznými beaty. Čekáme doprovod divoký, sentimentální, absurdní a místy možná dramatičtější než samotný snímek – společná filmová průprava dle jejich vlastních slov stojí na Ruži pre nevestu.

David Čajčík