Zákon touhy

Zákon touhy se v dnešní době při zběžném ohlédnutí nemusí zdát příliš odvážný, ale nikdy by nemohl vzniknout nebýt turbulentních událostí ve španělské společnosti v 70. a 80. letech. Země po smrti Francisca Franca procházela přechodem od diktatury k nově se rodící demokracii, která do tamní kultury přinesla řadu tabuizovaných témat, jimiž se začali zaobírat i místní filmaři. Mezi nimi byl Pedro Almodóvar, který je zpracoval do žánrově pestrého filmu, kombinujícího prvky komedie, dramatu, thrilleru, ale také melodramatu s nádechem surrealismu. V kontextu dalších režisérových filmů jistě nic nevšedního. V této době také Almodóvar s bratrem Agustínem zakládají novou produkční společnost El Deseo S.A., jež od té chvíle produkuje všechny jeho filmy.

Almodóvar zde po svých předchozích filmech přichází s dalšími v mainstreamu opomíjenými tématy – homosexualitou a transgender identitou. Stěžejní pro něj zůstávají problematické mezilidské vztahy. Tentokrát soustředěně zkoumá lidskou touhu a zoufalou snahu o přijetí, a to jak u postavy Pabla, úspěšného filmového režiséra, tak herečky Tiny, transgender ženy. Postavy hledají své místo ve společnosti, která se k nim do značné míry staví skepticky. Jako v případech dalších režisérových filmů, i zde jsou touhy postav do značné míry ambivalentní – dokážou být destruktivní, ale také nebývale osvobozující.

Autentické reprezentace queer tematiky si ve své době všimla celá řada celosvětových festivalů. Zákon touhy získal diváckou cenu na queer festivalu v San Franciscu, ale také cenu za nejlepší queer film na Berlinale. Film ve své době podnítil diskuse o genderu a sexuálních identitách a stal se důležitou součástí světové queer kinematografie. Směs žánrů, hudebních stylů i barevná pestrost staví film mezi další určující díla režisérovy filmografie.

Stanislav Pecháč