Pějme píseň dohola

Praktikant Ondra přijíždí na pionýrský tábor s jasnou vizí: chce si najít dívku a přijít o panictví. Letní pobyt mu doporučil starší kamarád a vedoucí Marek. Na táboře prý nejlépe nabude příslušné zkušenosti. Ondra tedy přijíždí do neznámého prostředí svérázných osobností. Všemu velí duchem nepřítomný vedoucí Bizon, puberťáky má na starosti přitroublý kulturista Bob, mánička Bušek od rána popíjí a Luděk zvaný „Saďour“ se vyžívá v cepování mládeže. Ondru nejvíce okouzlí krásná zdravotnice Vendy, ikona celého tábora. Za zdánlivě lehkou mozaikou prázdninových zážitků se však skrývá přesný portrét oficiálně ideologického prostředí, které se setkává s vystřízlivělou realitou pozdního socialismu.

Film vznikl v roce 1990, tedy v mimořádném okamžiku československých dějin, kdy bylo možné s ironickým odstupem nahlédnout na instituce a rituály nedávno skončeného režimu. Místo nostalgie nebo jednoznačného odsudku nabízí pohled plný absurdního humoru, generační zkušenosti a pozorovatelského smyslu pro detail. Tragikomickou atmosféru dotváří letargická rocková hudba skupiny Zikkurat.

Snímek je celovečerním režijním i producentským debutem Ondřeje Trojana a zároveň jedním z prvních společných projektů scenáristické dvojice Petra Jarchovského a Jana Hřebejka, která později výrazně ovlivnila podobu českého filmu. Už zde jsou patrné motivy a typ humoru, které se stanou pro jejich tvorbu charakteristické: cit pro generační výpověď, schopnost spojovat komiku s trapností i porozumění pro postavy, které jsou směšné a lidské zároveň. Ve filmu se navíc v roli účastnice Trávy objevuje debutující Anna Geislerová.

Přestože film byl po uvedení přijat spíše rozpačitě, postupem času si získal kultovní postavení. Dnes představuje nejen svědectví o atmosféře přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale také pozoruhodně svěží kroniku dospívání, jejíž humor a letní melancholie neztratily nic ze své působivosti.

Anna Šípová