Šíleně šťastná

Zkušený italský režisér Paolo Virzì patří k mladším představitelům žánru commedia all’italiana. Podobně jako v minulosti Mario Monicelli, Dino Risi nebo Antonio Pietrangeli ve svých hořkých, sarkastických komediích poukazuje odlehčenou formou na sociální a politické nešvary Itálie. Na pomezí komedie, road movie a psychologického dramatu se pohybuje také film Šíleně šťastná, v roce 2016 premiérově představený v paralelní sekci canneského festivalu Quinzaine des réalisateurs. Scénář napsal Virzì společně s Francescou Archibugiovou, která se podílela i na jeho následující, tematicky příbuzné tragikomedii Krásný únik.

Ústřední postavou Šíleně šťastné je Beatrice Morandini Valdiranová. Bylo by eufemismem označit ji za upovídanou. Elegantní žena ve středních letech ve skutečnosti skoro nepřestává mluvit. Konkrétně o sobě samé mluví jako o movité hraběnce, která důvěrně zná světové politické lídry. Kromě toho je Beatrice také patologická lhářka. Mladá, křehká a introvertní Donatella si oproti tomu svá bolestivá tajemství úzkostlivě střeží. Obě ženy se seznamují v bývalém šlechtickém sídle, sloužícím nyní jako psychiatrická léčebna. Přes jejich vnějškovou odlišnost každá svým způsobem touží po osvobození. Když se jim jednoho dne naskytne příležitost, dávají se na útěk. V ukradeném autě míří za lidmi a místy spjatými s jejich barvitou minulostí. Možná pro ně bude právě její přijetí účinnou cestou k léčbě zlomené duše a nalezení štěstí.

Vtipný a emotivní portrét nečekaného a nejistého přátelství vděčí za svou přesvědčivost nestereotypnímu vykreslení ústavního prostředí a suverénnímu herectví Valerie Bruni Tedeschiové a Micaely Ramazzottiové. Duševně nemocné ženy hrají vnímavě jako vrstevnaté, zranitelné bytosti. Na přitažlivosti filmu přidává kamera Vladana Radoviče, objevující spolu s nespoutanými hrdinkami krásy Toskánska.

Martin Šrajer