Malá mořská víla

„Lákalo mne potýkat se s problémy, jež v této pohádce představuje spojení fantazie a realismu,“ popisoval režisér Karel Kachyňa v rozhovoru s Evou Hepnerovou své pohnutky ke zfilmování adaptace klasického námětu Hanse Christiana Andersena na stránkách Filmu a doby v roce 1976. Hrana mezi světem fantazie a reality je opravdu jedním z definujících znaků Kachyňovy adaptace. Velkou měrou se na svou dobu netypicky přízračném vyznění snímku podílí výtvarná stylizace legendární Ester Krumbachové nebo kreativní využití exteriérů Prachovských skal kvůli vytvoření iluze podmořského světa. Klíčový je pro vyznění Malé mořské víly její soundtrack, skládající se z uhrančivé hudby Zdeňka Lišky a novátorského sound designu.

Film byl ozvučen v barrandovském studiu experimentálního a elektronického zvuku, na pracovišti, které bylo uvedeno do chodu v první polovině sedmdesátých let. Díky technologickému aparátu, kterým studio disponovalo, bylo možné snímek ozvučit za pomocí série elektroakustických efektů a modulárního syntezátoru, který pro účely studia zkonstruoval zvukař Antonín Kravka. Soundtrack snímku právem patří k nejznámějším Liškovým dílům, v roce 2011 jej například na vinylu vydala londýnská značka Finders Keepers. Liškova okouzlující kompozice pracuje většinou s principem uměřenosti. Generovaný zvuk je zapojený do akustického orchestru, nesnaží se na sebe přilákat zbytečnou pozornost a tvoří organickou součást zvukového světa snímku. Liškova typická hudební imaginace se projevuje hlavně v písních a umných sborových pasážích. Liška zde nalezl přirozené východisko pro jedno z klíčových témat své tvorby – práci s lidským hlasem. Ztracený hlas malé mořské víly se ozývá v ozvěnách sborových zpěvů a patří k tomu nejlíbeznějšímu, co Liška pro český film kdy napsal.

Jonáš Kucharský