Na dno vášně

Na začátku filmu se na plátně poprvé objevuje Almodóvarova nadcházející múza – Penélope Cruzová. Cruzová se objevila v sedmi z posledních jedenácti Almodóvarových filmů, naposledy to bylo v Paralelních matkách (Madres paralelas, 2021). Její postava, která se ve snímku objeví pouze na krátkou chvíli, aby dala život hlavnímu hrdinovi, symbolizuje končící éru starého Španělska a vybízí tím publikum k otázce – dokázali jsme se poučit z předchozích chyb? Bude nové Španělsko lepší než to předchozí?

V jádru je Na dno vášně příběhem o snaze vyrovnat se s chybami z minulosti. Almodóvar se nikdy neobával své postavy trestat a ani zde tomu není jinak. Nejedná se však o momenty, v nichž by svoje postavy zanechal, naopak se zaobírá jejich cestou za vykoupením. Hlavní postava Víctor se shodou okolností ocitá v situaci, v níž dojde k postřelení policisty Davida, a končí ve vězení. Ani po letech odloučení neochladnou jeho city k Eleně, která situaci spolu s Davidem zapříčinila. Zároveň ho pohání myšlenka na pomstu. Jak se každý z nich dokáže vyrovnat s následky svých činů?

Jednou z tematických linií je rezonující vyobrazení policisty Davida, který se vypořádává s následky ochrnutí. Jak funguje dynamika mocenských vztahů mezi ním a dalšími postavami před a po incidentu? Má tělesno souvislost s postavením a mocí? Film založený na románu britské autorky Ruth Rendellové přesvědčivě ohledává hranice, které nám přisuzují konkrétní genderové role, a zamýšlí se nad podobami maskulinity a mocenských pozic ve vztazích.

Film získal nominaci na nejlepší neanglicky mluvený film BAFTA, dvě nominace na Evropských filmových cenách a hereckého představitele ocenily i španělské filmové ceny Goya. Pro mnohé zůstává film v paměti zejména pro jeho nebývale citlivé a esteticky opojné zpracování lásky a sexuality, s nimiž Almodóvar překračuje hranice starého Španělska a nabízí pohled na nový svět.

Stanislav Pecháč