Život k sežrání

Jako dítě nerad četl. Knihy měl totiž spojené se školou a povinnostmi a to ho nebavilo. V pubertě viděl na velkém plátně film Alfreda Hitchcocka Vertigo (1958) a to mu změnilo život. Po skončení filmu zůstal dlouho sedět sám v kinosále zasažen tím, na co právě díval a co prožil, a usilovně přemýšlel, jak „něco takového“ také dělat. Když záhy propadl románům Johna Steinbecka a Ernesta Hemingwaye, už měl definitivně jasno v tom, co ho baví a co by jednou chtěl dělat – vyprávět příběhy. „Když mám do kolonky povolání napsat, že jsem spisovatel, ošívám se. Nejradši bych tam napsal, že jsem vypravěč, protože ze všeho nejvíc vyprávím příběhy. A příběhy jsou buď dobré, nebo špatné,“ říká letos šestapadesátiletý rodák z Versailles Mikaël Ollivier, televizní a filmový scenárista, autor knih a komiksů pro děti, mládež i dospělé. Jeho kniha La vie, en gros o trampotách obézního dospívajícího chlapce se v roce 2010 dočkala českého překladu pod názvem Život k sežrání a prakticky od té doby se datuje snaha českých filmařů převést ji na filmové plátno. Scénář nakonec napsal Petr Jarchovský (Pelíšky, 1999; Želary, 2003; Musíme si pomáhat, 2000; Učitelka, 2016) a režie se ujala Kristina Dufková, která se dosud podílela na povídkových filmech Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D (2011) a Zubatá nekouše (2019) a pro niž jde o samostatný celovečerní debut.

Filmovou adaptaci francouzského Metráčka (1971) zdobí svižné tempo, nadhled, originální výtvarná stylizace lehce předimenzovaných loutek a také výrazná hudební složka, na které se jako autor textů podílel herec, frontman kapely Mig 21 a životní partner režisérky Kristiny Dufkové Jiří Macháček. Ostatně jejich dětem Bertě a Tondovi je snímek také věnován.

Snímek byl oceněný na prestižním festivalu animovaných filmů v Annecy Cenou poroty v soutěžní sekci celovečerních filmů, tedy stejnou cenou ve stejné sekci jako loni Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023).

Jaroslav Sedláček