Lost Highway

Který film stojí za úspěchem německé hudební kapely Rammstein, ve kterém filmu se poprvé objevil americký zpěvák Marilyn Manson (navíc v roli pornoherce) a který Lynchův scénář inspiroval vznik australské opery, za jejímž zrodem stála i autorka s českými kořeny? Je to Lost Highway. Film, který po opuštění kin čekal dlouhých deset let na distribuci formou fyzických nosičů. Film, který v půlce zásadně převrací dosavadní dění, aby svou enigmatičností znesnadnil lineární sledování. Není se čemu divit. Neo-noirový Lost Highway je podle tvůrců přiznanou součástí fikčního světa Twin Peaks.

Film lze vyložit jako studii disociativní fugy, tedy poruchy paměti, která se objevuje po emočním nebo psychickém traumatu a vede ke ztrátě vlastní identity. Spisovatel a scenárista Barry Gifford se v rozhovorech netají inspirací u Franze Kafky a jeho Proměny, David Lynch zase otevřeně přiznává, že byl při vytváření filmu ovlivněn případem nedávno zesnulého O. J. Simpsona, který byl obviněn z vraždy své manželky (shodou náhod byl Robert Blake, představil jedné z rolí ve filmu, o pár let později zatčen pro podezření z vraždy vlastní manželky, ačkoliv byl nakonec osvobozen). Mezi všemi těmito vzory existují spojnice, které mohou divákovi pomoci pochopit významy ukryté v díle, stejně jako mu mohou pomoci se ještě více ztratit. To však nutně nemusí vadit. Když divák vstupuje do prostoru kina, vstupuje tím podle tvůrců zároveň do stavu snění. A ten vždy nemusí mít logická pravidla. A nebyl by to Lynch, kdyby ve zmatení diváka nespatřoval jistou formu potěšení a škodolibého humoru.

Otevřený boj mezi Davidem Lynchem a kritikem Rogerem Ebertem, který započal již Modrým sametem, pokračoval i po jedenácti letech – tentokrát měl Lynch údajně v rámci propagační kampaně jeho negativní recenzi umístit přímo na plakát filmu, kde měla sloužit jako argument, proč film vidět.

Stanislav Pecháč