Od marca do mája

Bratislavský rodák a absolvent bakalářského studia na Katedře režie FAMU Martin Pavol Repka (ročník 1995) se už ve svých studentských filmech věnoval tématům rodiny a přátelství, proto nepřekvapuje, že je neopustil ani ve své celovečerní prvotině. A nepřekvapí nás to tím spíš, že film věnoval „všem svým sourozencům“. Právě obrovská míra empatie pro každou z postav a vzácná autenticita při zachycování venkovského prostředí i rodinných vztahů činí z tohoto filmu výjimečný divácký zážitek, a to navzdory tomu, že po dějové stránce je to příběh vlastně velmi jednoduchý, až prostý. Prostor ve filmu dostává zejména matka Romana ve skvělém podání Zuzany Fialové (mj. Tajemství staré bambitky, 2011; Lidice, 2011), která mateřství vnímá na prahu padesátky zcela jinak než u svých prvních dětí. Uvědomuje si, s jakou rychlostí vyrostly, že už jsou víc dospělými než dětmi, ačkoliv ona s nimi pořád jako s dětmi mluví. Stárnutí, pomíjivost, možná i silnější si uvědomění si konečnosti každého lidského života jí dává ve složité životní situaci sílu, víru, nadhled i pokoru vše zvládnout. Druhým členem rodiny, který přirozeně vystupuje do popředí, je dospívající syn Eliáš v podání debutujícího Damiána Humaje. Prožívá své první citové vzplanutí a právě matka je ta, u které se v takové chvíli dočkává největšího pochopení a podpory.

Režisér zasadil příběh do tří jarních měsíců, do doby probouzení přírody, do doby plné očekávání a nadějí a pomalu se prodlužujících dnů. Vznikl tak výjimečně pozitivní snímek, jakých česká kinematografie (navzdory slovenskému názvu a slovenskému prostředí, do něhož je zasazen, jde o snímek českého producenta) nemá mnoho. Je oslavou života, rodiny, lidské pospolitosti a v době velkých globálních i společenských problémů může působit až jako pohlazení po duši. Svou světovou premiéru si snímek odbyl na letošním karlovarském festivalu ve vedlejší soutěžní sekci Proxima.

Jaroslav Sedláček