Marghe a její matka

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století se Mohsen Makhmalbaf podílel na renezanci íránské kinematografie filmy Cyklista (Bicycleran, 1987) a Salam Cinema (1995). Díky svým úspěchům mohl založit vlastní firmu Makhmalbaf Film House, s níž v novém tisíciletí přesídlil do Paříže a Londýna. Od té doby natáčí v evropských koprodukcích, ale teprve svým posledním filmem Marghe a její matka definitivně opustil orientální domovinu a témata s ní spojená.

Vypráví o šestileté dívce Marghe, která vyrůstá po boku své mladičké matky Claudie v prostředí současné Itálie. Claudia se snaží svou dceru zaopatřit, jak nejlépe umí, ale pořád má hluboko do kapsy. Společně s kamarádkou Giulií, která se nachází v podobné situaci, proto zkouší jednu pofidérní brigádu za druhou. Když jim dva mladíci slíbí jistý zisk, Claudia nechá Marghe u své pobožné sousedky a vydá se na nejistou cestu za štěstím.

Formálními postupy připomíná snímek Marghe a její matka práci italských neorealistů. Makhmalbaf vypouští jakoukoli doprovodnou hudbu a spoléhá se na výkony neherců, ať už dětských, nebo dospělých. Třebaže jeho syn Maysam Makhmalbaf příležitostně situuje kameru do výrazně vychýlených úhlů, hlavní slovo má realita sama. Když současně oblečení lidé procházejí historickými kulisami města Matery, kde se snímek natáčel, minulost jako by si podávala ruku s přítomností.

Je možné, že budoucnost představuje malá Marghe, která se snaží probudit (duchovně) spící město vyzváněním na zvony? Zajisté nepůjde o náhodně zvolený motiv. Zejména v druhé půli filmu se duchovní otázky hříchu a odpuštění ukážou být stejně důležité jako naplnění základních fyziologických potřeb. Není divu, že snímek, který Mohsen Makhmalbaf vybral pro sekci Comeback, je „vykupitelská klasika“ Jaro, léto, podzim, zima… a jaro.

Jan Bergl