Špinavé ulice

Charlie vybírá dluhy pro místního lichváře a bokem si přivydělává jako sázkař, zatímco jeho nejlepší přítel Johnny Boy je lehkomyslná neřízená střela, frajírek, který se živí všelijak, dluží peníze na všechny strany a nedělá si moc starostí s tím, kdy a jestli vůbec je bude schopný někdy splatit. Charlie dobře ví, že přátelství s Johnny Boyem je stejně jako jeho vztah s epileptickou Teresou toxickou záležitostí a přinesou mu jenom problémy. Přesto se rozhodne podržet svého kamaráda až do konce, do hořkého konce.

Po premiérovém uvedení Špinavých ulic v rámci programu Newyorského filmového festivalu na podzim roku 1973 zazářil Martin Scorsese na americké filmové scéně jako meteor, i když to zdaleka nebyl jeho první celovečerní počin. Měl už za sebou snímky Kdopak to klepe na moje dveře (Who’s That Knocking at My Door, 1968) a Bertha z dobytčáku (Boxcar Bertha, 1972), které zaujaly, ale o talentu tvůrce ještě nepřesvědčily. Špinavé ulice jsou jeho první ryze osobní film, který nejen vychází z jemu dobře známých reálií, ale obsahuje i řadu autobiografických rysů.

Život postav ve Špinavých ulicích do značné míry determinuje všudypřítomná katolická víra, jak dokazuje první scéna (ještě před úvodními titulky), v níž zazní památná a od té doby hojně citovaná slova: „Svoje hříchy neodčiníš v kostele. Uděláš to na ulici. Uděláš to doma. Všechno ostatní jsou kraviny a ty to dobře víš.“ Vedle Martina Scorseseho se do širšího povědomí zapsali i oba hlavní představitelé Harvey Keitel a Robert De Niro, kteří se stali dvorními herci režisérových dalších filmů. V De Nirově případě můžeme hovořit o tom, že se zrodila opravdová herecká hvězda a jedna z největších stálic světové kinematografie.

Martin Scorsese je i po více než padesátileté kariéře stále v plné tvůrčí síle. Není jen ikonický režisér, ale také uznávaný producent, který dává příležitost mladým tvůrcům, a zanícený ochránce filmové historie, v níž se vyzná jako málokdo.

Michael Málek