Půlnoční kovboj

Román Jamese Lea Herlihyho Půlnoční kovboj, líčící s neskrývaným naturalismem odvrácenou stranu New Yorku, nepředstavoval v době svého prvního vydání v roce 1965 materiál, po kterém by hned sáhl Hollywood. Obsahoval kromě jiného otevřené scény hetero- i homosexuálních vztahů, sadomasochismus, znásilnění a užívání drog. O pár let později se však ovzduší nejen v Hollywoodu začalo radikálně proměňovat. O látku projevilo zájem studio United Artists, které zbohatlo na bondovské franšíze, proslulo spoluprací s předními evropskými režiséry a na rozdíl od svých hollywoodských konkurentů si svou základnu udržovalo na východním pobřeží.

Anglický režisér John Schlesinger pocházel z dobře situované židovské rodiny a prosadil se s dalšími „rozhněvanými“ mladými tvůrci v rámci britské nové vlny. Jako dlouholetý herec postavil svou adaptaci Půlnočního kovboje na promyšleném castingu a do hlavních úloh si vybral nečekané představitele. Dustin Hoffman se sice těsně předtím proslavil jako Absolvent (The Graduate, 1967), ale postava tuberkulózního somráka a podvodníčka Ratsa představovala diametrálně odlišnou výzvu, byť byla jeho naturelu i fyziognomii zjevně bližší. Jon Voight, který byl obsazen do role Texasana Joea Bucka, byl do té doby jedním z mnoha živořících herců a sporadicky účinkoval v inscenacích mimo Broadway a v televizních seriálech. A právě jejich působivá herecká souhra tvoří pevnou páteř dnes klasického díla, na niž jsou navěšeny další pozoruhodné atributy – mj. úvodní píseň Everybody’s Talkin’ v podání zpěváka Nilssona a harmonikové hudební téma v interpretaci belgického jazzmana Tootse Thielemanse, jež dokonale navozují posmutnělou atmosféru filmu, drsná poetika newyorských ulic a zákoutí zachycená kamerou debutujícího Adama Holendera a v neposlední řadě práce castingové režisérky Marion Doughertyové, která sehrála klíčovou roli při obsazení obou protagonistů a zalidnila film precizně obsazenými vedlejšími postavami.

Michael Málek