Mifune

Kresten se v Kodani čerstvě oženil s dcerou svého šéfa a zdá se, že ho čeká zářná budoucnost v osobním i pracovním životě. Když se však vrátí na ostrov Lolland, je najednou konfrontován se svou osobní historií, na niž se úpěnlivě snažil zapomenout. Nově se musí starat o bratra a dávat do pořádku polorozpadlou farmu, kde nic nefunguje. Zároveň se snaží na dálku zachránit vztah se svou ženou, která je den ode dne podezřívavější. Paralelně s Krestenovým příběhem pozorujeme Livu, která se v Kodani živí jako prostitutka. Už nějakou dobu ji obtěžuje neznámý stalker, a tak se rozhodne odpovědět na Krestenův inzerát v naději, že se na venkově vyhne nebezpečí. Podobně jako on o své minulosti mlčí.

Režisér Søren Kragh-Jacobsen film natočil během šesti letních týdnů na opuštěné lollandské farmě. Chtěl se tím vymezit vůči většině tehdejší dánské tvorby, která se pevně soustředila v Kodani. Kontrast města a vesnice je tak klíčový nejen pro děj filmu, ale i jeho produkci. Naráží na něj ostatně už původní dánský název, který v překladu znamená „Mifunova poslední píseň“ a odkazuje na dvě kulturní reálie: v prvé řadě na japonského herce Tošira Mifuneho, jehož ve filmu Kresten napodobuje v rámci hry, kterou si vymysleli s bratrem; v druhé řadě pak na alegorickou báseň norského autora Bjørnstjerna Bjørnsona s názvem Sidstesang (v překladu Poslední píseň), v níž divoký zápas koně a tygra reprezentuje spor venkova a města.

Město je zde vyobrazeno jako prostor, který vede lidi k bezcitnosti a neupřímnosti, zatímco na vesnici naopak protagonisty jejich lži nevyhnutelně dohánějí. Příčinou téměř všech špatných událostí, k nimž ve filmu dojde, je ostatně právě nepoctivost. Vážné, pesimistické scény jsou však prokládány odlehčenými, černohumornými výjevy a příběh, jenž místy balancuje na hraně mezi romantickou komedií a temným dramatem, v diváctvu vzbuzuje směsici hněvu, radosti, lítosti i soucitu.

Ema Fischerová