Minghun

Svým zatím posledním snímkem Minghun navazuje etablovaný režisér Jan P. Matuszyński zdánlivě na své předchozí snímky. Motiv smrti blízkých, zejména potomků, a vyrovnávání se s jejich odchodem můžeme najít jak v jeho oceňovaném debutu Poslední rodina (Ostatnia rodzina, 2016), tak v dramatu Nezanechat stopy (Żeby nie było śladów, 2021). Další odlišnosti ale netvoří z těchto filmů koherentní trilogii, nýbrž naopak. Minghun tak zaujímá v režisérově filmografii samostatnou pozici. Jako jediný ze zmíněných filmů se totiž odehrává v současnosti a nepředstavuje kolektivní portrét tehdejší společnosti. Soustředí se hlavně na vnitřní prožitky hlavního hrdiny Jurka a vykresluje jeho velmi intimní portrét. Velmi procítěně ho ztvárnil světově uznávaný herec Marcin Dorociński (např. seriál Dámský gambit / The Queen's Gambit, 2020).

Jurek se spolu se svým tchánem Benem vydává na emocionální cestu, aby se vyrovnali se ztrátou blízké osoby. I přes svůj ateistický postoj se tento citlivý hrdina nakonec rozhodne pro čínský rituál minghun, posmrtné zásnuby, které umožní odejít zesnulému na věčnost společně s partnerem. Toto rozhodnutí mu v beznadějné situaci pomáhá uvěřit, že odchod blízkého nemusí znamenat konec.

Neobvyklý příběh o střetu odlišných kultur, díky kterému si postavy i diváci uvědomují, že bez ohledu na původ všichni patříme do stejné lidské rodiny, nabídl tvůrcům zkušený scenárista Grzegorz Łoszewski. Inspiroval ho lakonický inzerát v americkém tisku, z nějž se prvně o rituálu minghun dověděl. Ve scénáři pak akcentoval nutnost prožití žalu v životě každého z nás, byť je současnou společností spíš potlačována a nemusí mít tradiční podobu. Autoři přitom vsadili na lehce ironický tón vyprávění, čímž se dokázali vyhnout nechtěnému patosu. Výraznou složku filmu tvoří taky kamera Kacpera Fertacze, jenž spolupracoval s režisérem na všech jeho dílech. Jeho působivé obrazy zaujmou promyšlenou stylizací a barevnou kompozicí. Terapeutický charakter Minghunu pak z něj nejen v kontextu polské kinematografie dělá ojedinělý počin.

Petr Vlček