Mulholland Dr. / David Lynch / USA, Francie 2001 / 147 min. / 15 let / DCP
Hranice mezi snem a realitou ještě nikdy nebyla tenčí. Zvlášť když se člověk nachází v Hollywoodu, kde se identity slévají a zanikají. V prostředí plném absurdních příběhů se jednu ztracenou identitu pokouší nalézt i žena beze jména, která ztratila paměť. Nejoceňovanější film Davida Lynche o městě snů a nočních můr.
Je obecně známo, že Mulholland Drive bylo původně natočeno jako seriálový pilot pro televizní stanici ABC, která projekt nakonec opustila. Lynch následně zbytek materiálu navzdory skepsi ze zrušení dotočil s francouzskou filmovou společností Studio Canal, aby z pilotu vytvořil ucelené filmové dílo. Kdybychom šli ještě dál, Lynch původně zamýšlel základní premisu využít pro spin-off seriálu Městečko Twin Peaks již v roce 1990.
Nejenže film obsahuje řadu intertextuálních odkazů na klasickou kinematografii, Lynch neváhá citovat ani svá díla, jen aby se nakonec snímek stal sebereferenčním i sám k sobě. Jedná se již o několikátý film, v němž přiznaně vychází z premisy Čaroděje ze země Oz (The Wizard of Oz, 1939) a Sunset Boulevardu (Sunset Blvd., 1950).
Film je leckdy nazýván jako milostný dopis Hollywoodu napuštěný jedem. Vazba k filmovému světu je zcela zásadní a při určité interpretaci se stává děsivým body-hororem o zlodějích identit, kteří se stávají skutečnými, pouze když hrají cizí role. Anebo možná ne – film je otevřený celé řadě interpretací. Pokud se však divák ztratí, může se nechat pohltit drásavou atmosférou a soundtrackem Angela Badalamentiho, který jej nahrál s Pražským symfonickým orchestrem.
Jedná se zřejmě o jeden z nejúspěšnějších a nejoceňovanějších filmů Davida Lynche. Časopis Cahiers du Cinéma ho označi za nejlepší film dekády. V žebříčku prestižního časopisu Sight & Sound se nachází na osmé příčce nejlepších filmů všech dob. A konečně se s Lynchem usmířil jeho největší kritik Roger Ebert, který si ho zamiloval a udělil mu nejvyšší možné hodnocení.
Stanislav Pecháč