Mé 20. století

Modernita raného filmového média se dostává do střetu s technologickými, politickými a kulturními změnami na přelomu 19. a 20. století, zatímco Enyediová vše halí do hávu působivého retro futurismu. Někteří kritici vnímají postavy dvou sester jako zpodobnění socialismu a kapitalismu, z jiného pohledu bychom film mohli nazvat výstřední erotickou fantazií nebo jako meditaci o přicházející modernitě. Asi není potřeba zvlášť zdůrazňovat, že stejně jako režisérčiny další filmy je i její debut výzvou pro interpretace diváků a vyprávění v mnoha ohledech připomíná některé filmové labyrinty – v podobném bludišti se koneckonců nacházejí i postavy dvou sester.

Enyediové vysloužilo natočení filmu status pionýrky ženského science-fiction. Při bližším pohledu můžeme vysledovat některé typické přísady, s nimiž pracuje i ve svých nadcházejících filmech – zejména pak důraz na magický realismus. Ani zde se nevyhýbá logice snu, a zatímco tu hvězdná obloha promlouvá k lidem, fantasknost se stává všednodenní realitou, která odráží zejména příchod Thomase Edisona, Nikoly Tesly a jejich vynálezů.

Snímek ohromuje působivou vizuální stránkou. Černobílá kamera Tibora Máthého, který později spolupracoval i na filmu Šimon kouzelník, připomíná díla rané kinematografie. Kontrasty mezi světlými a tmavými plochami, využívání vychýlených kompozic a všelijakých odrazů, důraz na dualitu – některé momenty mohou pro znalého diváka fungovat jako odkazy na díla Georgese Mélièse, Charlieho Chaplina, D. W. Griffitha, Orsona Wellese, Jeana Renoira či Stanleyho Kubricka.

Mimořádný debut maďarské režisérky Ildikó Enyediové, za nějž na MFF v Cannes získala Zlatou kameru za nejlepší debut, je film silně postmoderní. Kromě Segdaové v hlavní roli se zde objevuje herec Oleg Yankovsky, který se proslavil zejména rolemi ve filmech Andreje Tarkovského.

Stanislav Pecháč