Učená pře aneb Můj pohlavní život

Desplechin podruhé a opět v žánrovém mixu, tentokrát existenciálního dramatu a komediální romance. Nejenže tento film dobře ilustruje, proč je Francouz svým stylem přirovnáván k tvorbě Woodyho Allena a Erica Rohmera, sám se navíc hlásí k odkazu Miloše Formana, jehož filmy během natáčení aktivně sledoval. Inspiroval se zejména způsobem, jakým tento český rodák pracoval se smyslností situací, která mu umožňovala zprostředkovat detaily vůní či chutí.

Desplechin příběhy mladých lidí zobrazuje na jejich humorném i tragickém bloudění ve vlastním životě. Paul zosobňuje všechny tyto charakteristiky a je nejspíš tím, co si představíme pod označením francouzský intelektuál. Zabývá se filozofií, kouří cigarety, pije víno, nosí slušivé obleky, po nocích debatuje s podobně naladěnými vrstevníky a hlavně rád tráví čas v přítomnosti několika žen, zejména pak Valerie a Sylvie. A ještě je tu pořád Esther, s níž se mu nedaří rozejít.

Ačkoliv by se to z předchozích vět nemuselo zdát, film je zároveň existenciálním dramatem o nefunkčních vztazích a životním vyhoření, který byl ve své době silně spojován se současnou generací mladých Francouzů, přestože Desplechinova vize byla spíše univerzální. Snad jsou to právě povrchní románky, které nabízejí možnost úniku do bezčasí před emocionální tíhou všednodennosti, před pochybnostmi a chybami. Snad i díky naléhavé aktuálnosti dokáže Desplechinův film promlouvat i k dnešní generaci diváků. A možná tak promlouval i sám k sobě.

Film byl uveden v hlavní soutěži filmového festivalu v Cannes. Desplechin později na příběh navázal snímkem Tři vzpomínky (Trois souvenirs de ma jeunesse, 2015), v němž se o dvacet let starší Paul vyrovnává se vzpomínkami na svá zlatá mladá léta. V roli mladíka na hraně třicítky exceluje Mathieu Amalric, který se později prosadil i v zahraničí, například ve filmech Wese Andersona nebo jako protivník Jamese Bonda.

Stanislav Pecháč