Moje slunce Mad

Helena studuje ekonomickou školu v současné Praze, matka o ni nemá zájem, otce nezná. Když poprvé vidí Nazira, je to láska na první pohled. Záhy společně odlétají do Kábulu na svatbu, kde už jako Herra poznává zcela novou kulturu, absolutně odlišnou od té, kterou znala ve střední Evropě. A musí se naučit v ní žít, vypořádat se jak s novým životním stylem, tak pohledem na muže a ženy. Setkání dvou kultur se neobejde bez dramatických chvil. Herra se nejdříve snaží revoltovat, ale posléze pochopí, že by tím ohrozila rodinu a svého manžela.

Celovečerní animovaný film vznikl na motivy knihy Frišta, již napsala známá novinářka a publicistka Petra Procházková, která v Afghánistánu potkala svého muže. Pavlátová se tolik nevěnuje politickým událostem a jejich pozadí – ostatně Kábul z bezpečnostních důvodů nenavštívila, a čerpala tak pouze zprostředkované informace. Hlavním cílem nebylo věrné vykreslení hlavního města Afghánistánu, ale spíše popsání soukromí vztahu, potažmo motivaci hlavní postavy, která se za láskou přestěhuje na druhý konec světa (ať už je jakýkoli a kdekoli). Snímek vznikal v mezinárodní koprodukci s Francií a Slovenskem celkem pět let: animátoři měli velké tablety, na které ručně kreslili, posléze se kresby zpracovávaly počítačově.

Michaela Pavlátová je zásadní personou, která český animovaný film díky úspěšným mezinárodním koprodukcím dostává do zahraničí. Za svůj krátkometrážní snímek Řeči, řeči, řeči… (1991) byla nominována na Oscara, s Tramvají (2012) vyhrála v Annecy cenu za nejlepší krátkometrážní film. Tvorba Pavlátové má zásadní vliv na novou generaci animátorů: od roku 2015 vede Katedru animace FAMU, jež právě v posledních letech slaví úspěchy po celém světě. Studenti a absolventi katedry premiérují se svými krátkometrážními filmy na nejprestižnějších festivalech světa a tím si vyšlapávají cestu pro své celovečerní debuty.

Jakub Kos