Děti Nagana

Máloco je v Česku tak zbytečné jako rozdávat rozumy o Naganu. Parta kolem Haška, Ručinského, Svobody či Jágra si svým heroickým tažením olympiádou vydobyla sportovní nesmrtelnost, nesmazatelně se zapsala do dějin hokeje a stala se pýchou a neodmyslitelnou součástí našich novodobých dějin. Kolik od té doby vzniklo reportáží, televizních pořadů, střihových dokumentů a publikací… Nemálo historek a hlášek zlidovělo a kdejaký pamětník si dodnes dokáže přesně vybavit, kde tehdy byl a co dělal. Jedním z nich je i režisér a scenárista Dan Pánek. Triumf Hlinkových svěřenců se mu stal inspirací pro poutavý a úsměvný rodinný film o jedenáctiletém outsiderovi, jenž se konečně postaví čelem svým strachům a překoná sám sebe.

Jedenáctiletý Dominik se přestěhoval z Prahy na dědinu. Je tak trochu nešika a zakřiknutý otloukánek, zároveň velký fanoušek hokeje, který vášnivě sleduje nedělní sestřihy z NHL, sbírá kartičky a stejně jako miliony Čechů nadšeně hltá olympiádu v Naganu, kde nároďák zrovna porazil Kanadu a míří do finále. V papírnictví si pořídí hokejku, z učebnice angličtiny si vyrobí chránič a s týmem kamarádů se vrhne do neúnavného tréninku s tenisákem na plácku za domem. Blíží se totiž významný zápas proti nafoukaným a velkohubým sígrům z druhého stupně. A nadto může Dominik vedle životního úspěchu dost možná získat i srdce spolužačky Katky…

Sympatický titul nejenže naprosto dokonale předává upřímnou a nakažlivou radost z hokeje a všeho s ním spojeného, ale funguje i jako skvělá a neokázalá časová schránka. Vzpomínka na konec tisíciletí a základku, školácké povinnosti a radosti, protivnou třídní, hodnou maminku, Tamagoči, EA Sports a balení. Děti Nagana vtáhnou a ani na okamžik nepustí. A zlým jazykům, které upozorňují na jistou předvídatelnost, by nepomohl ani Gretzky.

Snímek vstoupil do kin 22. února letošního roku. Bylo to na den přesně čtvrtstoletí po přepsání dějin, otevření zlaté brány olympijského turnaje.

Jaroslav Cibulka