Vlak

V lůžkovém kupé nočního vlaku směřujícího v létě z Varšavy do přímořského letoviska Hel, se náhodně setkává Marta s cizím mužem – lékařem. Ten si jízdenku koupil pokoutně před odjezdem, čímž se omylem ocitl v ženském kupé. I přes počáteční nelibost se nakonec rozhodnou kupé sdílet, a dokonce se sblíží. Marta má za sebou hluboký milostný prožitek, kdežto lékař se nemůže vzpamatovat ze smrti svého dospívajícího pacienta – sebevraha. Třetí osobu dramatu představuje Staszek, který je do Marty zamilovaný, ačkoliv ona ho nemiluje. Jejich společnou cestu naruší zpráva o vraždě i o tom, že vrah je stále ve vlaku, což vede k další sérii nečekaných událostí.

Jelikož se skoro celý děj snímku odehrává v uzavřených prostorách vlaku, byla jeho realizace na svou dobu produkční výzvou. Pohyb s tehdy robustní kamerou nebyl ve vlaku možný, a tak se natáčení odehrávalo pouze v jednotlivých částech vagonů, které si filmaři nechali speciálně vyrobit. Kvůli věrohodnějšímu efektu jedoucího vlaku vyvinuli rovněž speciální systém pohyblivých zrcadel, která suplovala výhled z oken vagonů.

Kawalerowiczův Vlak vznikl v období tzv. gomułkovského tání, ve svobodnější době, která nastoupila v Polsku po říjnu 1956. Toto politické uvolnění umožnilo vznik nového filmového směru: polské filmové školy a Vlak je řazen do její psychologicko-existenciální odnože. I když hodně čerpá z žánru psychologického thrilleru, jenž v mnohém připomíná tehdy populární snímky Alfreda Hitchcocka, jeho celkové vyznění má blíže k melodramatu. Víc než vyšetření vraždy, ke které při cestě dojde, jsou pro autory tohoto realistického portrétu tehdejší polské společnosti (cestující vlaku reprezentující všechny vrstvy společnosti) důležitější niterné pocity hrdinů. Ústředním tématem tak zůstává pocit těžko definovatelné nenaplněnosti a citové vyprahlosti, nejen páru hlavních hrdinů, ale celé společnosti.

Petr Vlček