Nikdo se nebude smát

Mladý kunsthistorik Klíma, pracující jako asistent na AVU, je muž chytrý a charismatický. Když ho však začne vytrvale uhánět jakýsi pan Záturecký, aby o jeho neumětelské práci napsal kladný posudek, zbabělý a pohodlný intelektuál se místo přímého jednání radši zaplete do výmluv a lží, z jejichž osidel není úniku.

S hlavní rolí v hořké komedii o bořivých důsledcích směšné malosti a sebestřednosti režisér Hynek Bočan původně myslel na polskou hvězdu Zbigniewa Cybulského. Když však nemohl, obsadil nový český idol, Jana Kačera, herce typově podobného autorovi předlohy Milanu Kunderovi. Kunderou se pak Kačer při hraní inspiroval.

„Mám ten snímek rád o to víc, že jsem hrál vlastně Milana Kunderu, který byl v té době pojmem. Uhrančivý krasavec, vzdělanec a svůdce studentů i studentek, autor drsných veršů i trpké hry o Majitelích klíčů, obdivovaný Krysař a pokušitel provinční Prahy, do které se pokoušel s ironickou inteligencí vtáhnout závan světovosti. Slova, která ve scénáři byla jeho, jsem se snažil pochopit a prožít,“ vzpomíná na Nikdo se nesmí smát Jan Kačer ve své knize Mírnou oklikou (2005). Kunderovský portrét ztvárnil i ve filmu Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), samotného spisovatele obdivoval, ale nikdy nepotkal.

Bočan k němu naopak chodil na FAMU na přednášky dějin literatury, na scénáři první adaptace svého díla se ovšem Kundera podílet nijak nechtěl. S Bočanem ho napsal jeho spolužák Pavel Juráček. Povídku o sestupné spirále trapných selhání jedince spolu posunuli do jízlivého společenského komentáře, poukazujícího na absurditu norem, všednost mravních selhání a každodenní ochotu jít s davem.

Třetí povídku z prvního sešitu Směšných lásek Kundera ještě dlouho po premiéře v kinech v únoru 1966 nijak nemiloval. Po pozdějších zkušenostech s adaptacemi svých látek ji nicméně zpětně označil za nejpovedenější „kunderovský“ film.

Iva Čermák Přivřelová