Otevřená srdce

Dánská režisérka Susanne Bierová na sebe upozornila několika mezinárodně oceněnými filmy včetně oscarového dramatu Lepší svět (Hævnen, 2010). Podepsána je také pod hvězdně obsazenou americkou minisérií Mělas to vědět (The Undoing, 2020). O téměř dvacet let dříve se i ona přihlásila k manifestu Dogma 95 v pořadí 28. snímkem nazvaným Otevřená srdce.

Kuchařka Cecilie a student geografie Joachim jsou šťastně zamilovaní snoubenci. Jejich plány však zničí nehoda, při které Joachima srazí autem matka tří dětí Marie. Fatální zranění z Joachima učiní zatrpklého tetraplegika, který je schopen pouze mluvit a myslet. Už nikdy nebude chodit, už nikdy nebude mít sex. Prozatím je hospitalizován v nemocnici, v níž jako lékař pracuje Mariin manžel Niels. Joachimem nenávistně odháněná Cecilie se na něj upne – a Niels se do ní bezhlavě zamiluje.

O udělení certifikátu se v případě dramatu Otevřená srdce vedly spory, protože „dogmatičtí puristé“ poukazovali na skutečnost, že příběh podkresluje písničkový soundtrack, což je prohřešek proti pravidlu 2 („Zvuk a obraz nesmějí být nahrávány odděleně.“). Potřebné „razítko“ film nakonec získal, neboť hudba byla přehrávána v reálném čase během natáčení.

Akademické debaty o porušování „slibu čistoty“ ale nejsou podstatné, byť některé záběry porušují i pravidlo 5 („Optické efekty a filtry jsou zakázány.“). Drama o lásce zrozené ze soucitu, která způsobí rozklad funkční rodiny, dokazuje, že právě minimalistické filmové postupy mohou být adekvátním výrazovým prostředkem pro zachycení extrémně vyhrocených emocí.

Susanne Bierová sleduje své postavy s empatií, aniž by jejich jednání nějak hodnotila. K působivému vyznění příběhu zásadní měrou přispívají také vypjaté herecké výkony Madse Mikkelsena a Sonji Richterové v rolích nevěrných partnerů, i Papriky Steenové, která ztvárnila podváděnou manželku.

Z deseti nominací na dánské filmové ceny Robert drama uspělo v pěti kategoriích včetně ocenění za nejlepší snímek roku. V roce 2006 probleskly zprávy o přípravě jeho anglicky mluveného remaku. K jeho realizaci nedošlo, příběh se ale o jedenáct let později dočkal adaptace v kodaňském Královském divadle v podobě moderního tanečního představení.

Tomáš Seidl