Slavnostní zahájení + Karavan

V roce 2009 Zuzana Kirchnerová (tehdy provdaná Špidlová) šokovala filmařský svět vítězstvím na festivalu v Cannes. Se svým absolventským snímkem Bába zvítězila ve studentské sekci Cinéfondation. Sugestivní příběh dospívající dívky, která se náhle musí starat o svoji imobilní babičku, otevřeně tematizoval pocity viny, sobectví a frustrace, mezilidských vztahů a umírání. Na ploše dvaceti minut nabídla Kirchnerová v mnohém drsnou a cíleně provokativní podívanou, která nutila diváka zaujmout vlastní postoj k tématům, která se společnost snažila v lepším případě přehlížet, v horším vytěsňovat.

V mnohém podobný je i další film Zuzany Kirchnerové, na který si ale musela počkat dlouhých šestnáct let! Dílem za to může rodinná situace, kterou zpracovala právě ve svém celovečerním debutu, dílem dlouhodobá neochota tehdejšího Státního fondu kinematografie její ambiciózní příběh kompletně zasazený do italských kulis podpořit. A když už bylo natáčení přece jen kompletně připraveno, doslova pár dnů před první klapkou zasáhly region Emilia-Romagna na severu Itálie zničující povodně. V těžké situaci se producentka Dagmar Sedláčková rozhodla natáčení přece jen spustit a odměnou pro ni i režisérku byl návrat do Cannes, Karavan byl totiž přijat do soutěžní sekce Un Certain Regard. Jako první český film po 31 letech (naposledy Lekce Faust v roce 1994)!

Karavan je křehký, obrazově sugestivní vhled do ztrápené duše pětačtyřicetileté ženy a matky. Je stejně tak příběhem slabosti, jako příběhem obdivuhodné síly. Ester se po letech odříkání a sebeobětování pokouší od života znovu něco chtít. Naráží na nepochopení, ale zároveň nalézá i pomoc druhých a sama v sobě, někdy se propadá do stavů bezmoci, jindy zažívá novou naději. Karavan je příběhem intimním, v mnoha ohledech tělesným. A bolavým. Z bohatého severu Itálie nás vede na chudý, horkem rozpálený jih. A na samé dno Esteřina zoufalého hledání. Najde odpověď na otázku: Jak dál? A s kým?

Jaroslav Sedláček