Vlastníci

Režisér, dramatik a herec Jiří Havelka patří v posledních patnácti letech k nejvýraznějším tuzemským divadelním osobnostem. Od příštího roku nový umělecký šéf Dejvického divadla režisérsky hostoval na řadě tuzemských scén, jeho domovským souborem je Divadlo Vosto5.

Právě s ním Jiří Havelka v roce 2017 nazkoušel podle svého původního námětu mimořádně úspěšné představení Společenstvo vlastníků. Souběžně vznikal i filmový scénář, podle něhož autor před pěti lety natočil režisérský debut, hořkou komedii Vlastníci.

Téměř celá tragikomedie se odehrává v jedné místnosti u stolu během členské schůze společenství vlastníků bytových jednotek v holešovickém činžáku. Vystresovaná předsedkyně se pokouší přesvědčit ostatní členy, aby schválili odprodej půdních prostor, díky čemuž by bylo možné řešit havarijní stav domu. Věcná debata je ale zcela nemožná – nahrazují ji absurdní dohady, malicherné spory, záštiplné osočování i xenofobní urážky.

V porovnání s filmem byl „živý“ zážitek z divadelního představení, které mělo po 125 reprízách derniéru v loňském roce, logicky autentičtější. Díky scénografickému řešení se totiž i sami diváci stávali nedílnou součástí právě probíhající „schůze“.

Filmoví Vlastníci se ale mohou opřít o hvězdnou a skvěle sehranou hereckou sestavu, která nahradila původní obsazení ze souboru Vosto5 (s výjimkou Andreje Poláka, jenž postavu slovenského gaye znamenitě ztvárnil v divadle i ve filmu). Hned sedm herců bylo nominováno na Českého lva, cenu nakonec získaly Tereza Ramba a Klára Melíšková.

Archetypální postavy symbolicky reprezentují vzorek českého národa: od zapšklého bolševického reptala přes byrokraticky hnidopišskou kontrolorku až po mazané podnikatele, kteří hodlají chod v rozhádaném baráku řídit jako firmu. Jiří Havelka přesně odpozoroval, jak probíhají takové domovní schůze, jichž se účastní lidé různých generací, vzdělání, povah i smýšlení. A vlastní krušné zážitky proměnil v chytrou, vtipnou, ale zároveň nelítostnou metaforu rozdělené české společnosti.

Tomáš Seidl