Náhlé vnuknutí (hudba: Schneider TM)

Po filmech o studentech či z každodennosti střední třídy se Ozu ve snímku Náhlé vnuknutí zaměřil na proletářské prostředí, přičemž hrdinou učinil nevzdělaného, nepříliš dobře placeného sezónního dělníka Kihačiho, jenž navzdory své dobromyslné povaze není zvlášť bystrý, stará se – tu více, ale častěji méně úspěšně – o svého svérázného syna a nechává se zmítat milostnými problémy. To jsou ostatně i dvě hlavní střídavě přerušované a napojované dějové linie tohoto nečekaně fragmentárně vyprávěného sociálního dramatu s atmosférou odlišnou od Ozuových předchozích snímků.

Hlavní role Kihačiho se ujal Takeši Sakamoto, který se předtím objevil ve zpravidla menších úlohách už ve čtrnácti předchozích Ozuových filmech. Jeho syna si zahrál Tokkan Kozó alias Tomio Aoki (představitel mladšího ze dvou chlapečků v Narodil jsem se, ale...) a roli jedné z důležitých žen v Kihačiho okolí si zahrála Čóko Ída. Tato jména jsou důležitá, neb jestliže z Náhlého vnuknutí učinil Ozu první film svého několikaletého uměleckého projektu čtyř celovečerních filmů, bylo to právě se Sakamotou v titulní roli Kihačiho a s Kozóem i Ídou v podobně pojatých vedlejších rolích: Náhlé vnuknutí, Ukigusa monogatari (Vyprávění o třtinách ve větru, 1934), Hakoiri musume (Nevinná dívka, 1935) a Hostinec v Tokiu (1935).

Nešlo přitom o tradiční seriál, v němž bychom sledovali tutéž postavu v nových příbězích, nýbrž vždy o novou interpretaci podobně společensky situované postavy dělníka téhož jména, která se napříč filmy mění jak svými osobnostními rysy, tak konkrétními pracovními či rodinnými okolnostmi. Nečekanou změnu prostředí, nálady i uplatněných postupů v Ozuově práci ocenila i dobová kritika, když se Náhlé vnuknutí stejně jako o rok dříve Narodil jsem se, ale... a jako o rok později následující „kihačuovský“ snímek dočkaly vítězství v již tehdy prestižní anketě časopisu Kinema Junpo o Cenu pro nejlepší japonský film roku.

Radomír D. Kokeš

Dekigokoro

Schneider TM

Nadžánrový projekt německého hudebníka Dirka Dresselhause. Ten zná publikum hudebních festivalů od CTM přes Rosklide po Sónar. Jeho spolupráce s jinými hudebníky vyústila např. v nahrávky s Jochenem Arbeitem (Einstürzende Neubauten) nebo legendárním Damem Suzukim (Can). Rád se pohybuje po hranici popové melodiky a experimentálního hledačství, v noisovém projektu (die) Angel se jeho cesty spojily s IlpemVäisänenem z Pan Sonic i oscarovou skladatelkou Hildur Guðnadóttir.