Goncalo Waddington / Portugalsko, SRN 2019 / 103 min. / 15 let / DCP
Patrick, režijní debut herce Gonçala Waddingtona, je bezvýchodným příběhem o minulosti zničené únosem, zneužíváním a sexuálním násilím a současnosti pohřbené pod příkrovem mlčení. Dvacetiletý mladík po dvanácti letech od únosu z domova zápasí s návratem ke své původní identitě.
Zranění lidé zraňují jiné. Zneužívaní zneužívají. Dvacetiletý Patrick si na diskotékách vyhlíží mladé dívky a pod vlivem alkoholu a drog je sexuálně zneužívá, natáčí a videa publikuje na svých pornostránkách. Je tam i video z jeho vlastního znásilňování. To vše odhalí francouzská policie během razie v bytě jeho bohatého přítele, který si Patricka vydržuje. Zjistí také, že Patrick je ve skutečnosti Mario, dítě unesené před 12 lety z maloměsta v portugalském vnitrozemí. Portugalská policie odváží Patricka/Maria zpět domů. Málomluvný mladík už ale skoro nevládne portugalštinou, jeho zdrcená matka ho takřka nepoznává a všechny mezilidské vztahy jsou zatížené tichem a vinou. Snad s výjimkou sestřenice Marty, se kterou malý Mario trávil hodně času a která za ním přijíždí na portugalský venkov na návštěvu.
Patrick, režijní debut herce Gonçala Waddingtona, měl premiéru v roce 2019 na festivalu v San Sebastiánu. Režisér podle svých slov původně námět našel v médiích informujících o skutečném případu z 90. let 20. století, variuje ale i mýtus o Orestovi. Bezvýchodně působící příběh o identitě zničené únosem, zneužíváním a sexuálním násilím takřka nonstop sleduje Huga Fernandese v hlavní roli zarputile, mlčenlivě vystupujícího Maria/Patricka. Observaci dává film přednost před psychologií a procedurálností, vyhýbá se emocím, které charakterizovaly například tematicky vzdáleně příbuzný film Pokoj (Room, 2015) Lennyho Abrahamsona. Mladíkův zápas o návrat ke své původní identitě komplikuje odtrženost od vlastní rodiny, jazyk i stockholmská závislost na únosci Markovi. Patrick si například holí hruď, aby si zachoval zdání dětské tělesnosti, která pedofilního Marka přitahovala.
Waddington film společně s kameramanem Vascem Vianou nasnímal v širokoúhlém formátu, aby zdůraznil odlišná prostředí a prázdnotu, ve které se Mario/Patrick potácí. Základním stavebním principem filmu je absence, a to jak ve smyslu fyzické absence, tedy Mariova únosu, ale také ve smyslu jazyka, nesdělitelnosti emocí nebo eliptičnosti narace.
Pavel Sladký