Nahoře nebe, v dolině já

Patnáctiletý Enrique tráví bezstarostné léto se svými kamarády v odlehlé slovenské vesnici. Žije zde s babičkou, zatímco jeho matka Martina pracuje mimo vesnici a jenom ho úkoluje na dálku, aby společně ušetřili peníze a mohli opět bydlet spolu. Když však Enrique od místních zaslechne znepokojivé zvěsti, začne pochybovat o skutečných motivech své matky. S pomocí přátel odhaluje pravdu, která ho donutí přehodnotit vztah ke své rodině a postavit se otázce, zda jí zůstat loajální, nebo se vydat vlastní cestou. Film zachycuje klíčový moment dospívání – okamžik, kdy si začínáme formovat vlastní hodnoty, které se často rozcházejí s představami těch, kdo nás vychovali.

Celovečerní debut Kataríny Gramatové, absolventky zlínské UTB a bratislavské VŠMU, je inspirován skutečnými událostmi a natáčen převážně s neherci v prostředí sociálně vyloučených regionů, kterým se na Slovensku říká hladové doliny. Jsou to místa, kde je minimum pracovních příležitostí, a tedy vysoká míra nezaměstnanosti. Režisérka se kvůli filmu přestěhovala přímo do jedné z těchto oblastí, vesnice Utekáč nedaleko národního parku Muránská planina, aby autenticky zachytila každodenní realitu. Práce s neprofesionálními herci trvala více než rok – výsledkem je působivě syrový, citlivě vystavěný portrét mladého člověka, který se ve složitém sociálním kontextu pokouší zachovat si morální kompas a vybojovat si budoucnost mimo předem dané koleje.

Nahoře nebe, v dolině já je ukázkovým příkladem současného evropského coming-of-age dramatu. Sleduje bolestivý, ale nutný proces dospívání, kdy si mladý člověk vytváří názory a postoje, které jej budou formovat po celý život – a zároveň se vědomě vzdoruje očekáváním a projekcím svých rodičů. Je to film o hledání vlastní identity, o tichém vzdoru a o potřebě překročit vzorce, které jsme nevědomky převzali. Snímek vznikl ve slovensko-české koprodukci a jeho světová premiéra se konala v hlavní soutěži MFF v Tokiu.

Jakub Kos