Tajemné X (hudba: Islaja)

Ještě předtím než špionážní film nabyl své klasické podoby s tajnými agenty, mezinárodními spiknutími a technickými vychytávkami, vznikl v rané éře celovečerního filmu dánský snímek Tajemné písmeno X, který lze považovat za jednoho ze zakladatelů této žánrové tradice. Šlo přitom o debut, ba strhující debut jednoho z důležitých dánských filmařů němé éry, který snímek režíroval, napsal a zahrál si i hlavní mužskou roli. Na jedné straně jde o strhující špionážní thriller, který pracuje se schématem poctivého člověka, jenž se stane obětí komplotu a je nespravedlivě obviněn ze spiknutí a zrady. Christensen nás nenechává na pochybách o jeho nevině ani o identitě skutečného padoucha, ba naopak nás zásobuje všemi informacemi potřebnými k tomu, abychom se o tohoto muže báli a do poslední chvíle mu fandili.

Na druhé straně jde zároveň o typické severské melodrama, soustřeďované na rodinu jako těžiště světa a na silnou ženskou postavu, která svého ambiciózního manžela obdivuje, podporuje a miluje, ale zároveň se cítí jím být opomíjená a osamělá – což se stává základem osobního selhání s tragickými důsledky. A zatímco střet loajality a touhy se stal základem mnoha pozdějších špionážních filmů, seriózní drama „malých dějin“ rozpadlé rodiny na osách manžel-manželka a otec-syn na pozadí „velkých dějin“ mezinárodních špionážních her je podstatně ojedinělejším východiskem. Zejména pak ve vypravěčsky i stylisticky suverénním podání Tajemného písmene X, kde je navíc aktivní hybatelkou dramatického vyprávění právě manželka neprávem obviněného důstojníka, který svůj tragický úděl přijímá s tichým utrpením. Christensenův film je ovšem pozoruhodný i historicky, kdy s filmem jevícím se v tolika ohledech reflektovat první světovou válku a rozklad víry v instituce přichází dlouhé měsíce před jejím začátkem.

Podobně jako jiné severské filmy desátých let přitom nabízí i podmanivou vizuální interpretaci, jež spojuje precizní choreografii interiérových scén v delších záběrech a expresivní hru se světelnými kontrasty či do sebe prostříhávanými napínavými scénami. Těmito rysy ostatně o osm let později oplýval i Christensenův asi vůbec nejslavnější film, pseudodokumentární Čarodějnictví v průběhu věků (Häxan, 1922).

Radomír D. Kokeš