Citlivý člověk

Komediantská rodina se ve starém karavanu s nápisem „Teatro Svoboda“ po letech kočování Evropou vrací do rodných Čech, do kraje kolem Sázavy, který je dílem idylický a romantický a dílem odpudivý a zanedbaný jako spousta jiných koutů Čech. Rodinu tvoří padesátiletý otec, víc tlučhuba a snílek než skutečný kumštýř, pětatřicetiletá nemocná matka, uvláčená starostmi i péčí o děti, jedenáctiletý Eliáš, který nikdy nepromluvil, a jeho osmiměsíční bratříček. Domů se vracejí, aby si lízali vlastní rány a aby se pokusili dát svému životu novou energii a nový směr. Hůř to pro ně ale začít nemohlo. Osamoceně žijící děda Mour je těžce nemocný a syna s rodinou nevidí ani trochu rád. Ve vzduchu jsou cítit dávné křivdy i ryze ekonomický důvod jejich nečekané návštěvy. Vzrůstající napětí utne matčin kolaps. Otec ji odváží do nemocnice a děti zůstávají s nemohoucím starcem přes noc samy.

Letos pětatřicetiletý režisér Tomáš Klein, který se se svým studentským filmem Retriever (2014) dostal do soutěžní sekce Ciné fondation na festivalu v Cannes a který po zesnulém Janu Němcovi dokončoval jeho vůbec poslední snímek Vlk z královských Vinohrad (2016), si vybral pro svůj debut knihu Jáchyma Topola z ryze osobních důvodů: „Topolova kniha mě zasáhla v období, kdy nečekaně umíral můj otec a zároveň se mi narodila první dcera. Velmi silně jsem tehdy prožíval rozporuplné pocity naděje do života i strachu ze smrti, které nebylo možné oddělit. Měl jsem zároveň pocit, že v tu chvíli skutečně žiju, že tento schizofrenní pocit není iluze. Topolův svět plný krutosti a beznaděje, kterým v přestrojení za ženské prchají kluk se svým tátou a bratříčkem, je na tomto ambivalentním prožívání skutečnosti postavený. Je to svět, kde jsou děti svědky toho, o čem se ve skutečnosti nechtějí bavit ani dospělí. Svět, ve kterém iluzi komfortu a bezpečí nahrazuje smyslové dobrodružství plné nebezpečí.“

Jaroslav Sedláček