Šimon kouzelník

Kdo je vrah? V klasickém detektivním příběhu bychom dozajista očekávali, že bude tato otázka stěžejní, v podání Enyediové se nicméně brzy přesouvá do pozadí, když s potěšením sobě vlastním boří divácká očekávání. Daleko větší záhadou se stává ústřední postava Šimona, kouzelníka, jehož minulost je zahalena tajemstvím. Stejně jako jsou převracena pravidla žánru, tak i Šimon rád porušuje vytyčená pravidla, jeho chování je často nelogické, chvílemi jako by dokonce přejímal funkci režisérky, která nad ním ztrácí kontrolu. Enyediová se stejně jako v jiných filmech vyhýbá dramatickým sekvencím a její film je dramatem spíše snově subtilním, někdy násilným, jindy romantickým.

Namísto odpovědí Enyediová pokládá otázky, a to existenciální a spirituální, ale leckdy také zcela nahodilé a absurdní. Jejich souvislost může pobízet k diváckým interpretacím. Pro diváka možná není napoprvé ideálním cílem pochopit veškeré ukryté významy a motivace postav. Podobně jako u jiných filmařů se daleko více vyplatí nechat se unášet melancholickou atmosférou Paříže a minimalistickou hudbou, mimo jiné od hudební kapely Massive Attack.

Pokud divák skutečně lační po jasnějším výkladu, musí film vnímat zejména jako náboženskou alegorii. Šimon Mág koneckonců podle křesťanských legend vystudoval magickou medicínu, dopustil se simonie a stal se odpůrcem křesťanství. Svými stoupenci byl dokonce uctíván jako Bůh. Film čerpá zejména z událostí popisovaných v novozákonním apokryfním spisu Skutky Petrovy, v němž je Šimon vykreslený jako negativní postava, která se utkává s apoštolem Petrem – v rámci soutěže se nechává zakopat do země, aby dokázal, že je schopný reinkarnace, v jiné verzi na důkaz svých zázračných schopností levituje.

Snímek vyhrál ocenění na MFF v Locarnu v sekci Nový film a zabodoval i na Maďarském filmovém týdnu, kde získal cenu za režii, kameru a mužský herecký výkon.

Stanislav Pecháč