Simona Kossaková

Ačkoliv si polská kinematografie nemůže na nedostatek strhujících životopisných filmů za poslední dekádu stěžovat, ženských portrétů mezi nimi bohužel mnoho není. Je však pozoruhodné, že výběru ženských hrdinek vévodí vědkyně: vedle Marie Sklodowské-Curie (Marie Curie, 2016, rež. Marie Noëlleová) se svého filmu nedávno dočkala i autorka sexuální příručky Michalina Wisłocká (Sztuka kochania, 2017, rež. Marie Sadowská). Nyní se k nim přidává Simona Kossak, svérázná bioložka, která se vzdala pohodlného městského života a zasvětila ho ochraně Bělověžského národního parku. Když po studiích opouští domov, vzdává se nejen své tradiční umělecké rodiny, ale taky společenských konvencí. Utíká rovněž od své citově chladné matky do lůna matky přírody. Usadí se uprostřed Bělověžského pralesa, v domě bez elektřiny a tekoucí vody, obklopená divokou přírodou. Zde, v okouzlující samotě, potkává fotografa Lecha Wilczka, se kterým sdílí společné vášně: lásku k přírodě a osobní svobodě. Jejich neobvyklý a všem schématům se vymykající vztah ale přinese Simoně rovněž zklamání. Brzy nato přijde rovněž o své představy o práci přírodovědkyně a postavení mladé ženy ve světě ovládaném muži. Musí bránit nejen své ideály, ale také svět rostlin a zvířat.

K sepsání scénáře inspirovala zkušeného režiséra Adriana Panka kniha Anny Kamińské, která byla vydána již v roce 2015. Autor si pro svoji „herstory“ vybral ze života v Polsku populární a uznávané bioložky jen její méně známé období, zejména z počátků její kariéry. Snímek ale není jen klasickým životopisem, pojednává totiž také o našem vztahu k přírodě, o postavení žen ve vědě, o bolestné ztrátě životních iluzí či o hledání místa ve světě. Věrohodnost hlavní hrdince dodala svým charismatickým výkonem herečka Sandra Drzymalská a potvrdila tím postavení jedné z nejtalentovanějších polských hereček své generace. Imanentního hrdinu pak stvořil z Bělověžského pralesa svojí uhrančivou kamerou Jakub Stolecki, když vyzdvihl jeho krásu i tajemství.

Petr Vlček