Písně o lásce

Není mnoho nezávislých snímků, které vzbudí pozornost jak široké veřejnosti, tak odborné kritiky. Debutu Písně o lásce Tomasze Habowského se to povedlo poté, co na Festivalu polských hraných filmů v Gdyni vyhrál soutěž nízkorozpočtových snímků. Svojí lehkostí a obrazovou vytříbeností by ale hravě mohl konkurovat i profesionálním filmům hlavní soutěže.

Robert je začínající hudebník, ale také syn známého herce. Žádný z jeho projektů nevychází podle jeho představ, ale jen do té doby, než na rodinné oslavě potká servírku Alicji, kterou přizve k hudební spolupráci. Nesmělá dívka, jejíž ambice končí u dobrého pracovního místa v restauraci, se nejprve brání. Postupně ale nazpívá v Robertově domácím hudebním studiu několik svých autorských písní, o které projeví zájem hudební vydavatelství. Tou dobou se jejich vztah již promění ve vztah milostný. Jelikož ale mají oba rozdílné rodinné zázemí, pohled na svět i profesní ambice, nebude jednoduché jejich nerovný vztah udržet.

Ačkoli Písně o lásce připomínají námětem známé hudební snímky jako Once (2007) či jakoukoliv filmovou verzi hitu Zrodila se hvězda (A Star Is Born, 1937, 1954, 1976, 2018), nejsou jejich pouhou naivní napodobeninou. Od těchto světově uznávaných filmů se odlišují zejména černobílým obrazem, který dává vyniknout neotřelým záběrům a obrazovým kompozicím. Některé sekvence jsou někdy dokonce konstruovány jako samostatný hudební videoklip. I když jsou Písně rovněž výpovědí o nerovném postavení současné polské společnosti, překvapují hlavně ve svých intimnějších polohách, při zobrazování vzájemných vztahů hrdinů, a to nejen mezi hlavními protagonisty, ale i v Robertových rodinných relacích (zejména s despotickým otcem). V této bezpochyby zdařilé hudební romanci nejvíc oslňuje svým autentickým a minimalistickým herectvím Justyna Święsová, která se prosadila i na domácí hudební scéně.

Petr Vlček