Tatami

Klaustrofobní thriller z uzavřeného prostředí světového šampionátu, v němž mizanscéna odráží pocity a dilemata svých postav. Snímek Tatami je vyprávěn přísně z pohledu ženských postav, které ohromují svojí psychickou i fyzickou silou. Tvůrci otevřeně přiznávají svou inspiraci filmy Zuřící býk (Raging Bull, 1980) a Nenávist (Hate, 1995) a je pravda, že jim nechybí podobná dravost.

V pohledu na současnou politickou a humanitární situaci mezi Izraelem a Íránem jsou okolnosti vzniku v mnoha ohledech výjimečné, zvlášť protože jde historicky o první film, v němž dochází ke spolupráci íránské režisérky (Zar Amir-Ebrahimiová) a izraelského režiséra (Guy Nattiv) – zastupují dvě znepřátelené kultury, mezi nimiž je dle íránských zákonů zakázaná jakákoliv interakce.

Na emocionální hodnotě filmu se odrážejí zejména současné společenské nálady v Íránu. Asi nejvíce zemí otřásl příběh Mahsi Aminiové v roce 2022 – mladá žena byla zabita skupinou policistů, protože si odmítla nasadit hidžáb. Události vyústily v celonárodní demonstrace, při nichž zemřely další stovky lidí. V této náladě vzniká Tatami, festivalové zjevení, součást protestního hnutí. Podle Nattiva se v něm odráží vlna podobných příběhů z posledních let, kdy se řada íránských atletů kvůli vládní opresi rozhodla emigrovat do Francie (což je mimochodem i případ Ebrahimiové a Erfaniové). Izraelský tvůrce se pro natočení filmu rozhodl, když podobně extrémní chování začal vnímat u vlastní vlády, kterou dle svých slov v posledních letech přestává poznávat.

Zar Amir-Ebrahimiová není ve filmovém světě nováček. Na festivalové scéně se proslavila hlavní rolí ve snímku Svatý pavouk (Holy Spider, 2020), zde se představuje také v roli trenérky, za kterou si vysloužila výhru na prestižním filmovém festivalu v Tokiu. Její režijní debut Tatami měl premiéru v soutěžní sekci Horizonty na MFF v Benátkách.

Stanislav Pecháč