Piargy

Během bujarého masopustního veselí mladá dívka porodí a víska Piargy se navždy ztratí pod burácivou lavinou. Díky hluboce věřící přeživší Johance se dovídáme, co k projevu strašlivého božího hněvu vedlo… Svobodomyslná a prostořeká Juliša se provdá za neprůbojného a zakřiknutého Martina, syna nejbohatšího místního statkáře, panovačného, arogantního a živočišně náruživého Roháče, jenž k půvabné snaše chová zřetelnou náklonnost. Dvojice si začne vášnivý milostný poměr. Hříšné tajemství nezůstane dlouho utajené a v zaslepeně pověrčivých místních, kteří chtějí být s mocným mužem zadobře, se probudí jen to špatné. Závist, sobectví, zištnost, vyděračství…

Stejnojmenná povídka z pera Františka Švantnera (1912–1950) vyšla roku 1942 jako součást sbírky Malka. Šlo o jedno z prvních děl autora, jenž svou tvorbu zasvětil etnograficky přesným obrazům oslav přírody, lidových rituálů a mýtů, bohabojnosti, fantasknosti či erotiky. To vše se v hojné míře objevuje i ve filmu, nadto scénář Iva Trajkova a Jany Skořepové akcentuje výrazně ženský prvek, toxický machismus či dobové souvislosti. Děj se odehrává na slovenské dědině v pozdních 30. letech minulého století, v době nejen prudké modernizace, ale zejména vzestupu fašismu. Paralela mezi oportunismem, přivřenýma očima a diktaturou je více než zřejmá…

Titul zaujme civilními a autentickými hereckými výkony a zejména kompozičně vycizelovanou, mnohovrstevnatou kamerou Petera Bencsíka, která jasně ukazuje, že černobílá může přidávat na pestrosti. Obraz se člení do více částí a plánů akce, v nichž svítí měsíc, plápolá oheň, kývají se lucerny… Dynamická hra ostrých kontrastů, světla, tmy, siluet a obrysů vytváří mimořádně bohatý vizuální zážitek, jenž dá vzpomenout na díla zasloužilých kameramanských mistrů minulého století.

Jaroslav Cibulka