Krásná vyzvědačka (hudba: Olga Anna Markowská)

Krásná vyzvědačka představuje osobitou kapitolu české tradice špionážního filmu. Ta začíná už koncem desátých let, kdy se vyzvědačské motivy, informační hry a špioni i špionky objevují ve filmech jako Bogra (1919), Za svobodu národa (1920) a Odplata (1920). Nad rámec vedlejších motivů kriminálních zápletek se však začali tuzemští filmaři ke špionážním vzorcům obracet až v druhé polovině let dvacátých, např. ve snímcích Válečné tajnosti pražské (1926) nebo Horské volání S.O.S. (1929). Krásná vyzvědačka do tohoto proudu zapadá, ale přesto zaujímá specifické místo.

Pod tlakem společenské debaty a dobové cenzury se totiž musel režisér a spolu/scenárista Miroslav J. Krňanský obejít bez obou znesvářených stran v adaptované předloze Josefa Adlera, tedy Československa a Maďarska. Ústřední dobrodružně-špionážně-romantický konflikt proto zasadil do fiktivních zemí Ardenska a Mauretanie, čímž se jeho film nepřímo dostal do alternativní, bohaté a žel pozapomenuté trajektorie filmových dějin. Šlo o tzv. ruritánské filmy z fiktivních (zpravidla) monarchií, snímky plné intrik, zakázaných milostných svazků a informačně-politicko-mocenských her. Ty se v českém prostředí jinak začaly objevovat až od třicátých (např. Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, 1932), ale zejména pak od padesátých let (především v pohádkách).

Trochu střelené vyprávění Krásné vyzvědačky, v němž není nouze o náhodná vlaková setkání, osudová zamilování, záhadné identity, velká odhalení, příhodné chatrče a špionské základny s vězeními v důstojně vyhlížejících vilách, se tímto vykročením z reálií vymanilo z (pochybných) okovů přijatelnosti a pravděpodobnosti. Můžeme se tak svobodněji soustřeďovat na dovedné žonglování s různými vypravěčskými schématy a náladami, v němž se střídají různé typy melodramatických motivů: jak v duchu dilematu mezi láskou a odpovědností vůči své misi, tak v duchu náhod a řetězících se komplikací, později běžných i v seriózních špionážních/válečných filmech.

Svou fiktivní geografií i svým balancováním mezi dvěma polohami špionážního filmu v němé éře (kdy jednu v naší sekci zastupují Špioni a Slečna Mendová, zatímco druhou Tajemné písmeno X a Dáma z lóže č. 13) představuje Krásná vyzvědačka svěží a pozoruhodný žánrový příspěvek na poli české i mezinárodní kinematografie. Nemluvě o spíše netypické poloze vynikajícího českého herce Jana W. Speergera v hlavní roli, již si zahrál po boku Bronislavy Livie, jejíž život byl snad ještě záhadnější než osudy její filmové vyzvědačky.

Radomír D. Kokeš