Surovec

Surovec, k němuž napsal scénář sám Buñuel spolu s Luisem Alcorizou (mj. též scenáristou filmu Zapomenutí), je jedním z melodramatických příběhů, které režisér španělského původu natočil během svého působení v Mexiku.

Děj filmu staví do popředí znevýhodněné sociální vrstvy: ohrožené nájemníky, venkovského řezníka, prostředí okraje společnosti. Sociální portrét je zde velmi jednoznačný, avšak jak už to u Buñuela bývá, navzdory svému nespornému významu ve filmu není středobodem divákovy pozornosti. Nejvýraznějším hybatelem dramatického zpracování jsou zde emoce vyvěrající z vášně: chamtivost, sexuální touha, agrese, žárlivost. Neznamená to však, že stojíme před filmem, jenž diváka zahltí pronikavými výbuchy vášní. To není pro Buñuelovu tvorbu typické. V Surovci nic není dovedeno do krajnosti. Smrtící rána, která připraví o život nemocí zesláblého muže, zdaleka není tak brutální. Sexualita není ukázána, ale pouze naznačena v narážkách. Slovní střety jsou obvykle krátké.

Je sice pravda, že osvětlení dodává filmu ponurou atmosféru, což ještě více umocňuje onen temný rozměr, v němž hrubost a surovost „skrytě“ utvářejí dynamiku filmu, avšak nejde tady o akcentaci typickou pro noirový film, a to ani způsobem, jakým k němu tehdy přistupovali někteří režisérovi mexičtí kolegové, jako např. Roberto Gavaldón. Na druhou stranu Buñuel do příběhu začleňuje i humornou linku, která příběhu dodává jistý lehce groteskní ráz.

Surovec je jedním z mnoha mexických snímků režiséra Andaluského psa, který stojí za mnohem víc než slávu druhořadého filmu, která ho tak dlouho obklopovala.

Isaac León Frías