Rodinná oslava

Režisér Thomas Vinterberg patří společně se svým kolegou Larsem von Trierem mezi první signatáře manifestu Dogma 95, pod který své podpisy později připojili ještě jejich další dva dánští kolegové. Vinterbergovo drama Rodinná oslava je prvním a zároveň nejpřesvědčivějším filmem, který vznikl „v souladu s jeho pravidly a záměry“.

Na oslavu šedesátých narozenin patriarchy rodinného klanu Helgeho Klingenfeldta se na venkovské sídlo sjíždějí desítky příbuzných. Jsou mezi nimi i jeho tři dospělé děti: zasmušilý Christian, vznětlivý Michael a neukotvená Helene. Během přípitku na počest oslavence Christian otce obviní, že v dětství sexuálně zneužíval nejen jeho, ale také jeho sestru-dvojče Lindu, která nedávno spáchala sebevraždu. Jelikož šokujícím slovům hosté odmítají uvěřit, Christian po chvíli vznese další obžalobu.

Syrové drama s občasnými záblesky fraškovité komedie bylo inspirováno – jak se později ukázalo smyšlenou – rozhlasovou zpovědí anonymního muže z Jižního Jutska. Vinterberg v něm s nelítostnou chladnokrevností postupně rozkrývá patologicky zdeformované rodičovské, manželské i milenecké vztahy v jedné dysfunkční buržoazní rodině. Christianův zaťatý výpad vůči despotickému otci je v honosném sídle zároveň doprovázen malou „třídní vzpourou“ služebnictva vůči snobskému panstvu.

Zneklidňující nervní forma (roztřesený obraz, rychlé švenky, prudké střihy, sépiové tónování atd.) navozuje zdání hrubozrnného domácího videa. K jeho autentičnosti přispívají i drásavě expresivní výkony skvěle sehraného ansámblu herců. Kamera je mnohdy sleduje z takové blízkosti, až divák může mít pocit, že je také on jedním z hostů, který sedí u slavnostní tabule se svíčkami a bělostným porcelánovým servisem a konsternovaně sleduje erozi zdánlivé rodinné pospolitosti.

Sedmi výročními cenami Dánské filmové akademie ověnčené „bergmanovské“ drama, které se dočkalo v Evropě i Severní Americe řady divadelních adaptací včetně několika inscenací na českých jevištích, jde ve své nekompromisnosti až na dřeň. Vynáší přitom na palčivé světlo ohavná rodinná tajemství, výbuchy násilí a rasistické i machistické předsudky, které by bylo emočně vyčerpávající sledovat i v přítmí.

Tomáš Seidl