Služka

„Panstvo nemá před služebnictvem žádný tajemství. My o nich víme všechno… Víme, co jedí, co pijou, kdy choděj spát, s kým choděj spát. Víme, kdo za nima chodí na návštěvu, víme, kdy krvácejí, kdy jsou nemocný, co komu píšou. Ale oni o nás nevědí vůbec nic. Tvoje tajemství zůstane tvoje tajemství.“

Skromná a bohabojná Anka přijede ze Slovenska do opulentního pražského panského domu, kde má sloužit zámožné rodině německého diplomata. Seznámí se s ostatním služebnictvem, začne se zaučovat a na vlastní kůži zakoušet nezáviděníhodný úděl služky. Vynáší nočník, pere špinavé prádlo, uklízí… Na druhém konci společenského žebříčku stojí milostpánova náctiletá dcera Rezi. Ve zlaté kleci je svázána rigidními manýry a společenskými normami, v čele s dohodnutou svatbou s mládencem z dobré rodiny Gustavem.

Anka a Rezi, tolik odlišné a přitom podobné, každá v jiném smyslu nesvobodná a čelící ústrkům, si k sobě naleznou cestu a navážou tajný, pro většinu tehdejší společnosti opovrženíhodný, vášnivý milostný vztah. Není jen o tělesném potěšení, ale také (a možná především) o naplnění vyprahlých vnitřních potřeb. Vytvoří si vlastní, do značné míry eskapistický mikrosvět a bezpečný prostor, který si něžně hýčkají. Rok 1914 a Velká válka však s sebou přinesou následky, které si do té doby neuměl nikdo ani představit…

Řemeslně precizní a emočně vypjatý snímek je vyprávěn soustředěně, bez patosu a zakládá se na skutečných osudech. Anka má předobraz v Anně Murančíkové z Banskej Štiavnice, chůvě, která se starala o matku Hany Lasicové Magdu Vášáryovou a její sestru Emílii. Původní předloha z roku 2013 neobsahuje lesbickou linii, do scénáře se dostala na popud spisovatelčina otce Milana Lasici. V dodnes konzervativním Slovensku vzbudil sexuálně otevřený titul poměrně vášnivou odezvu.

Jaroslav Cibulka