Vynález zkázy

Příběh Vynálezu zkázy vycházel z méně známého Vernova románu, který byl v Čechách poprvé vydán roku 1910 pod názvem Tváří v tvář praporu vlasti. Jde o typický autorův příběh v exotických kulisách vášnivě obhajující sílu lidské mysli a nezastavitelnost pokroku. Přesto ale v jádru vyjadřuje odůvodněnou obavu, že odvaha lidského ducha může být zneužita bezskrupulózní touhou po majetku a moci. Ta je zde akcentována až čapkovsky, ostatně můžeme jen spekulovat, jakou četbou byl mladý Čapek ve svém zájmu o fantastiku formován. V doznívajících padesátých letech byl tento námět po zkušenosti světových válek a počínající studené války bolestně aktuální a zvolená klukovsky naivní vypravěčská optika zřetelně odlišující dobro a zlo a směřující k dobrému konci musela působit divácky očistně.

Klíčová je samozřejmě vizuální stránka Zemanova snímku. Ten v gottwaldovských ateliérech vytvořil se svými spolupracovníky, většinou vyučenými v prostých řemeslech, skutečnou iluzionistickou dílnu, za niž by se nemusel stydět ani někdejší kouzelník, průkopník filmového triku Georges Méliès, k němuž byl také někdejší aranžér výloh ve službách Baťova koncernu filmovými kritiky napříč světem přirovnáván. Zeman dokázal přenést milióny diváků svého nejúspěšnějšího snímku zpět do dětství, před očima jim totiž ožily nesmrtelné dřevoryty Édouarda Rioua a Léona Benetta, jež jim Vernův svět po léta v paměti reprezentovaly. Zeman se plně soustředí na filmovou iluzi, sepětí herecké akce a bezchybné animace, vymýšlí nové techniky, jak takovéto kouzlo divákům dokonale zprostředkovat. Vše ostatní jde stranou, jednotlivé sekvence často spojuje komentář, dialogy jsou verneovsky rétorické, povětšinou neznámí herci ostravského a brněnského divadla mu slouží jako živé loutky.

Nesmírně důležitou složkou Zemanova kouzelného světa je hudba Zdeňka Lišky. Liška ve svém teprve čtvrtém celovečerním filmu suverénně vytváří hudební podobu snového, iluzivního světa. Činí tak velmi pestrým koktejlem nástrojové či orchestrální hudby a elektroakustických zvuků, napíše Vernově vědecké fantazii specifický, fantastický zvuk. Krom toho prý svou hudbou pomohl najít filmu ten správný rytmus, s nímž po prvním sestřihu Zeman nebyl spokojen.

Aleš Říman