Hra

Po velkofilmu Faraon (Faraon, 1965) se Kawalerowicz Hrou opět uchýlil ke komornější formě a psychologickému filmu, který úspěšně tvořil již předtím. V intimním dramatu obnažuje vztahy dvou manželů, kteří za sebou mají dvanáctileté manželství. Ona je úspěšnou architektkou, ale cítí se osamoceně, což si vynahrazuje koketováním s kdekým, zatímco on zastává významnou pozici a zajímá se pouze o svoje postavení. Jejich manželství se tak stává prapodivnou citovou hrou, v níž si každý z manželů dělá, co chce, ale zároveň musí vlastní životní postoj obhájit před tím druhým.

Atmosféra snímku velmi silně koresponduje s dobou svého vzniku. Ze Hry přímo dýchá uvolněná atmosféra šedesátých let a odpovídají tomu i další výrazové prostředky filmu, např. úvodní píseň Divný je tento svět (Dziwny jest ten świat) Czesława Niemena. Kawalerowicz zobrazuje rozpad manželství velmi odvážně: s velkou dávkou emancipace vykresluje obzvlášť hlavní ženskou hrdinku. Hra otevřeně popisuje její sexuální chování a nechává naplno vyznít i její lesbické touhy. Chování nešťastné, nepochopené a nedoceněné manželky dále umocňuje sugestivní kamera skvělého Jana Laskowského. Kawalerowicz i tentokrát dokázal svojí důmyslnou dramaturgií představit postavy nejednoznačně, včetně jejich složitého psychologického profilu.

Hra patří bezpochyby k málo známým a reflektovaným Kawalerowiczovým filmům. Jeho uvedení se nešťastně setkalo s politickými událostmi, které na konci šedesátých let rezonovaly Polskem (antisemitská kampaň a počátek normalizace společnosti). Ani výtečné výkony dvou hereckých hvězd: režisérovy manželky Lucyny Winnické a Gustawa Holoubka nedokázaly přitáhnout diváky do kin. Je možné, že přílišná otevřenost, s jakou Kawalerowicz manželskou krizi představil, se nesetkala se vkusem tehdejšího publika. Současný divák ale přece jen pokrokovost i některé další finesy tohoto snímku snad již docenit dokáže.

Petr Vlček