Král z Marvin Gardens

Americký režisér Bob Rafelson se prosadil jako jeden z tvůrců úspěšného televizního seriálu s uměle vytvořenou hudební skupinou The Monkees (1966-68) a se svým spolupracovníkem Bertem Schneiderem stáli rovněž v pozadí fenomenálního úspěchu Bezstarostné jízdy (1969). Když do party přibrali producenta Stevea Blaunera, vznikla společnost BBS Productions (nazvaná podle prvních písmen jejich křestních jmen), která s přispěním domovského studia Columbia stála za některými pozoruhodnými díly Nového Hollywoodu, mj. za Bogdanovichovým Posledním filmovým představením (The Last Picture Show, 1971) a za oscarovým dokumentem o vietnamské válce Srdce a myšlenky (Hearts and Minds, 1974).

Druhý a poslední Rafelsonův snímek pro BBS Král z Marvin Gardens patří k těm dílům, jež při prvním uvedení nenašla své diváky. Čas ovšem dal za pravdu těm, kdo rozpoznali jeho kvality už od začátku, protože ho chápali jako metaforu o zhroucení amerického snu. Starší ze sourozenců Staeblerových Jason, přezdívaný svým bratrem Král z Marvin Gardens (podle lukrativní lokality v místní verzi populární hry Monopoly), pracuje v Atlantic City pro místního mafiána, ale veškeré úsilí investuje do vlastních kšeftíků, např. do koupě hotelu nebo do fiktivní soutěže o královnu krásy. Úspěch na něho vždycky čeká hned za rohem a neustálým žvaněním o svých pochybných nápadech dokáže uhranout každého včetně svého rezervovaného bratra.

Král z Marvin Gardens těží z herectví obou mužských protagonistů (jejich role byly původně prohozené!), zejména z překvapivě uměřeného projevu atypicky obsazeného Jacka Nicholsona. Přesvědčivý výkon podává i Ellen Burstynová v nevděčné úloze Jasonovy hysterické milenky. Kameraman Laszlo Kovacs odvedl mimořádnou práci při zachycení zašlé slávy někdejšího oblíbeného letoviska; natáčelo se ještě před legalizací hazardu, která Atlantic City revitalizovala. Není bez zajímavosti, že se film zcela obešel bez dramatického hudebního doprovodu.

Michael Málek