Kožené bundy

Film Kožené bundy vznikl v době, kdy britská nová vlna měla svůj vrchol už za sebou. Jeho režisérem dokonce nebyl ani Brit, ale sotva třicetiletý kanadský emigrant Sidney J. Furie, který se předtím prosadil komerčně úspěšným hudebním snímkem Klub mladých (The Young Ones, 1961) s populárním anglickým zpěvákem Cliffem Richardem a jeho doprovodnou skupinou Shadows. Režisér odmítl nabídku na jeho pokračování a svou pozornost obrátil k současnému románu Gillian Freemanové (napsanému pod „mužským“ pseudonymem Eliot George), který líčí milostný příběh dvou londýnských mladíků Reggieho a Dicka (ve filmu se z něho stal Pete), vyžívajících se ve vandalismu a v drobných krádežích.

Knížka byla v této podobě samozřejmě nezfilmovatelná a bylo třeba ji upravit. Sám Furie řekl, že chtěl natočit film především o „realitě lidských vztahů“. Autorka (už pod svým pravým jménem) napsala scénář, v němž akcentovala postavu nezralé novomanželky Dot, což posléze ještě zvýraznilo angažování Rity Tushinghamové, a vztah obou motorkářů zbavila kriminálního pozadí a nehledě na lascivní titul i explicitního sexu. Do popředí se dostalo výtečně vystižené šedivé prostředí jižního Londýna s jeho monotónními cihlovými baráky, z něhož se mládež snaží jakýmkoli způsobem uniknout. Natáčelo se na autentických místech, jakým bylo např. proslulé Ace Café, v němž se příznivci rychlých strojů, tzv. Rockers, zdržovali. Realismus snímku podtrhuje černobílá kamera Geralda Gibbse, umně využívající širokoúhlého formátu, i obsazení obou hlavních mužských postav relativně neznámými herci.

Homosexualita není hlavním tématem snímku a příběh se jí dotýká jakoby mimochodem, což ho činí přece jen poněkud zastaralým. Kožené bundy jsou zajímavější jako pohled na tehdejší subkulturu mladých mužů z dělnických předměstí, což film posouvá mezi pozoruhodné dokumenty dávno minulé doby.

Michael Málek