Na druhé straně léta

Vojtěch Strakatý (* 1988), absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, měl debut z říše snů. Jeho prvotina After Party byla vybrána na jeden z nejprestižnějších světových festivalů v Benátkách do sekce Orrizonti. Příběh filmu staví na silné výchozí situaci: mladá studentka po ranním návratu z mejdanu zjišťuje, že její otec nadělal obří dluhy. Na jedné straně jsou tu nekompromisní exekutoři, kteří zabavují majetek, na straně druhé drsní vymahači dluhů, kteří hledají náhle zmizelého otce. Život hlavní hrdinky se během chvíle mění ve zlý sen a ona složitě přemýšlí, co dělat, respektive komu věřit. Ačkoliv exekuce patří k bolavým problémům současnosti a ačkoliv měl snímek premiéru v exkluzivní společnosti těch nejlepších filmů světa, v českém kontextu se s výraznějším ohlasem překvapivě nesetkal.

Pouhých deset měsíců po premiéře svého debutu představil Strakatý svůj druhý film na karlovarském festivalu v soutěžní sekci Proxima. I v něm se soustřeďuje na mladé hrdinky. Zatímco patnáctileté kamarádky touží po dobrodružství a lákadlech dospělého života a přitom se dětsky bojí odloučení, které je po prázdninách čeká, za starší Marií už cítíme šrámy prvních životních zklamání. České léto u vody, ospalé, pomalé, nudné, okysličené jen seznámením se sympatickým klukem ze sousedství, rozčísne až nečekaný objev – na ostrově uprostřed rybníka je magická tůň, které je schopná vás teleportovat do jiných světů. Je to klíč ke štěstí, nebo brána do pekel? Proč toužíme po tom, co nemáme? A proč nevidíme to, co máme?

Strakatý stejně jako ve svém debutu nabízí empatickou studii mladického hledání, bolavého poznávání a nelehkého přemýšlení o fungování světa. Zatímco Saša Gedeon se kdysi ve své křehké studii dospívání Indiánské léto (1995) hodně vztahoval k nové vlně, Strakatý se snaží budovat moderní, zdravě ambiciózní film. Je tu silný nápad, pečlivě vedené neokoukané herecké tváře, ale zatím také pracnější hledání silnější pointy.

Jaroslav Sedláček