Vzhůru nohama

Ale a Alex mají rádi filmy. Zatímco on je herec, ona je režisérka. Obvykle si rozchody spojujeme se záplavou slz nebo snad i se silnou antipatií vůči svému protějšku, režisér Jonás Trueba a jeho postavy na to ale jdou docela jinak a během celé stopáže si rozchod opakovaně manifestují jako ozdravnou příležitost k oslavě – a taky jako inspiraci pro vlastní filmovou tvorbu. Vzhůru nohama se jeví jako film, který by oba chtěli natočit. Jako by se stylizovali do filmových rolí, narušují čtvrtou stěnu a některé životní situace si stříhají jako film. Každá věc musí být na svém místě. A tak by to mělo být i v případě oslavné párty, která by měla působit jako filmová scéna s živou muzikou. I přes komediální situace a vzájemnou úmluvu obou partnerů ovšem skrze malé herecké nuance prosvítá také smutek a nejistota. Nejspíš to nebude tak jednoduché.

Herec Vito Sanz a herečka Itsaso Aranová ztvárňují filmový pár již potřetí, pokaždé tomu tak bylo ve filmech Jonáse Trueba – Srpnová madona (La virgen de agosto, 2019) a Musíte se přijet podívat (Tenéis que venir a verla, 2022). Napříč několikerou spoluprací tak rozvinuli vzájemnou chemii, která jako by nyní směřovala ke konci. A spíše než smutnit nad tímto koncem se nabízí oslavit, co všechno spolu ve filmových světech prožili – ne náhodou se oba herci podíleli také na scénáři.

Režisér Jonás Trueba není v českém kontextu žádným nováčkem, pozornost si zde získal hned dvěma úspěchy s výše zmíněnými snímky na MFF v Karlových Varech. S dokumentárním filmem Kdo tomu brání (Quién lo impide, 2021) zase získal trojici ocenění na festivalu v San Sebastián.

Snímek premiéroval na filmovém festivalu v Cannes, kde obdržel ocenění Europa Cinemas Label, o jejímž vítězi rozhoduje porota složená z provozovatelů kin v síti Europa Cinemas – výhrou je tak filmu zajištěna podpora napříč kiny v Evropě.

Stanislav Pecháč